Highendovým Xeonům toho v serverech až tak moc nekonkuruje, avšak RISC procesory ze sféry tzv. „big iron“ v poslední době místo předvídaného ústupu opět vytahují drápky. IBM se snaží i pomocí částečného otevření platformy v konsorciu OpenPower (jeho roadmapě jsme se věnovali zde). A platforma SPARC zase zažívá oživení díky zájmu Oraclu mít kompletní řešení od CPU přes OS po databázi a služby. Minulý rok představila tato společnost dosud nejambicióznější ratolest, Sparc M7; nyní po nějakých 14 měsících tyto procesory jdou na trh. Zajímavé jsou i tím, že jde o jeden z mála, pokud ne úplně prvních, vysoce výkonných čipů založených na jinak spíš haněném 20nm procesu TSMC. A nejsou jen tak nějaké – běhají na frekvenci 4,13 GHz.
Podrobnější informace zazněly k architektuře Sparců M7 už minule, takže je zopakujeme jen rámcově. M7 má celých 32 jader na jednom čipu (což je při oněch 4,13 GHz docela úctyhodné, ale pravda neznáme TDP), přičemž každé dynamicky škáluje mezi zpracováváním jednoho až osmi vláken. Celé CPU tak zpracovává až 256 vláken, přičemž v serveru jich pohromadě může být až šestnáct (4096 vláken v jedné instanci OS). Na každém čipu je kromě jader také 64 MB L3 cache; L2 má velikost 256 KB pro každé jádro a L1 má velikost 16 + 16 KB pro data/instrukce.
Procesor Oracle Sparc M7
Jádra mají po jedné FPU a hrubý výkon dohánějí specializovanými akcelerátory pro kryptografii. Ten podporuje vedle obvyklého AES patnáct dalších algoritmů, procesor má umět pracovat v plně zašifrovaném prostředí a datech beze ztráty výkonu. Velký význam pro Oracle mají akcelerátory pro práci s databázovými daty (SQL in Silicon), které mají údajně zvyšovat výkon specifických úloh až desetinásobně.
Každý procesor umí v serverech dodávaných Oraclem obsluhovat 16 paměťových modulů DDR4 o kapacitě až 32 GB, na jeden socket je tak možno posadit 512 GB a do celého šestnáctiprocesorového systému až 8 TB RAM. Ta je procesory v reálném čase chráněna před útoky a bezpečnostními chybami či neplatnými přístupy vlivem chyb (technologie Silicon Secured Memory). Aplikace by s touto technologií vždy měly mít jen přístup k paměti, která byla naalokována přímo jim, neboť procesor bloky označuje dle jejich vlastníka a neautorizovaný proces při pokusu o přístup ukončí. Něco podobného by ovšem nyní měly dělat i instrukce Intel Memory Protection Extensions (přítomné ve Skylake).
Z našeho pohledu mají Sparcy M7 jednu podstatnou nevýhodu. Budou totiž jen v enterprise serverech na bázi Solarisu od Oracle (řady T7, M7 a Supercluster), takže se k nim prakticky nikdo mimo velké firmy nedostane – cena tohoto hardwaru bude samozřejmě velmi vysoká. Na stejné architektuře mají sice být založené také menší a levnější Sparcy s kódovým označením Sonoma, ani ty se ale asi nebudou prodávat „volně“ zvědavcům. Architektura Sparc tak asi zůstane jen čistě v oblasti serverů.
Zdroje: Oracle (1, 2), TheInquirer
