První seznámení, parametry
Philips si za dlouhá léta působení na trhu s monitory (vzpomeňme i na jeho velmi kvalitní CRT série) vydobil pověst kvalitního výrobce, který se snaží vždy něčím mile překvapit. Ať je to kvalita provedení, smysl pro detail nebo jako v případě posledních modelů nějakou tou funkcí navíc, kterou konkurence nabídnout nemůže. Jedině tak jste se mohli setkat s monitorem Philips Brilliance 220X1 se světelným rámečkem (LightFrame), či Philips Brilliance 225B, prvním monitorem s PowerSensorem. Dnes testovaný model Philips 231T se vás bude snažit okouzlit trochu obvyklejší kombinací monitoru a televize.
Naštěstí i v dnešní době je rozdíl mezi Full HD LCD televizí a monitorem více než dobře rozeznatelný. Zatímco Full HD televizi s rozlišením 1920 × 1080 px těžko pořídíte pod 10 000 Kč, s monitorem si to Philips troufá i pod 7000 Kč. Pravdou ale je, že k tomu využívá levnější TN panel, zatímco v televizích najdete většinou PVA či IPS technologie. Hlavní výhoda je tedy zřejmá – nižší cena. Rozlišení je pak totiž stejné a úhlopříčka hraje do karet televizím. Klasické televize se pak oproti monitoru navíc vyznačují i vyšším jasem a přeci jen větším počtem vstupů (hlavně HDMI).
Vraťme se ale k našemu testovanému monitoru. Ten na první pohled působí trošku robustním dojmem, za což vděčí především silnějšímu černému rámečku. Ten je vyveden v leštěném černém provedení, stejně jako podstavec. Lesk se naštěstí nedotkl samotného panelu, který je matný.
Co se týče konektorů, tak zde se Philips nenechal příliš zahanbit. Na monitoru tak najdete klasický D-Sub a jeden HDMI vstup, komponentní i kompozitní video doplněné audiokonektory a v neposlední řadě i letitý SCART. U televize pak nemůže chybět anténní vstup. Boční strana pak kromě kompozitního vstupu nabízí i CI slot pro přídavnou kartu.
V příslušenství pak kromě obligátního CD s ovladači najdete i dvě AAA baterie do dálkového ovládání a malou anténku pro příjem televizního signálu.
V porovnání dnes najdete již trochu postarší, ale stále velmi sobře hodnocený model Samsung SyncMaster T240HD, který nabízí o palec větší úhlopříčku s poměrem stran 16:10.
Možnosti polohování, ovládací prvky
V možnostech polohování se Philips zrovna v nejlepším světle nepředvedl. Monitor lze pouze naklápět a to jen ve velmi omezeném rozsahu 0–15°.
K ovládání slouží celkem sedm tlačítek, přičemž jsou primárně určena k ovládání televize – přepínání programů a ovládání hlasitosti. Mimo to lze ještě přepínat vstupy.
Podstatně pohodlnější způsob, jak se vypořádat s ovládáním tohoto monitoru, představuje dodávaný dálkový ovladač. Je vidět, že v této oblasti má Philips dlouholeté zkušenosti a i k monitoru je schopen stvořit velmi ergonomické ovládání. Jediné, co mi trochu vadilo, že nebylo přepínání programů a hlasitost umístěno na kříži. Je to ale jen otázka zvyku. Velmi jsem pak naopak ocenil samostatná tlačítka pro hlavní vstupy (HDMI, Video, TV a PC), stejně jako samostatná tlačítka pro nastavení obrazu, zvuku či ovládání duálního vysílání.
OSD nabídka, možnosti televize
OSD nabídka je graficky velmi jednoduchá a více než OSD monitoru připomíná nabídku televizní. Tomu také odpovídají menší možnosti nastavení po grafické stránce, ale naopak velmi bohaté možnosti nastavení zvuku, který se line ze dvou 5W reproduktorů.
Možnosti OSD nabídky se navíc mění podle právě zvoleného vstupu. Následující možnosti budou patřit připojení přes HDMI vstup. U něj můžete ovlivnit kromě jas s kontrastem i barevný odstín, sytost a v neposlední řadě i teplotu barev. K dispozici jsou ale jen tři profily – normální, teplé a studené. Navíc je zde možné zapnout redukci šumu, či regulovat podsvícení.
Nastavení zvuku je velmi bohaté, Philips se nevyhnul ani pětipásmovému ekvalizéru. Zkusit můžete i virtuální prostorový zvuk, který přináší filmům mírné oživení. Zvukový výkon 5W reproduktorů není špatný, na ozvučení menší místnosti bez problémů stačí. S výraznými basy ale raději příliš nepočítejte. Příjemná je možnost nastavení zpoždění S/PDIF výstupu.
Při připojení přes D-Sub se možnosti nastavení razantně sníží. Nastavení barev je již minimální a zmizelo i nastavení úrovně podsvícení. Přibyly ale funkce pro vyladění analogového vstupu. Možnosti zvuku zůstaly zachovány, pročesána ale byla záložka Funkce (Features). Zde zbylo jen nastavení jazyku a formát obrazu.
Jakmile přepnete do režimu televize, OSD nabídka se opět změní. Přibude položka TV, kde probíhá ladění kanálů, jejich třídění či jemné doladění. Bohužel jsem netestoval v oblasti pokryté DVB-T signálem, takže se budete muset spokojit s obrázky analogové části.
Teletext ani žádná jiná část nastavení neměla problém s českými znaky. Do televizního vysílání máte možnost i vložit titulky. Jednotlivými tlačítky pak můžete vyvolat Seznam kanálů, oblíbené programy, základní informace o programu nebo třeba spustit časovač. Televize zvládá i zmrazení obrazu. Bohužel zde chybí funkce PIP.
Tuner zřejmě nepodporuje MPEG-4, při testu s multiplexem O2 byly programy ČT1 HD a Nova HD velmi neplynulé, z větší části rozkostečkované a nesledovatelné. Kupodivu se to týkalo i programu Óčko na témže multiplexu (dle všeho MPEG-2). Ostatní multiplexy (ČT, Nova, ...) byly v pořádku, stejně jako rádia.
Příjemným překvapením jsou možnosti nastavení obrazu a zvuku pro televizi, boj s neřestmi současného DVB-T (šum, artefakty) mají však vyšší modely Philipsu lepší. Zajímavé jsou i rozsáhlé možnosti u zvuku, díky ekvalizéru se dá velice dobře bojovat s dnešními přeřvanými reklamami, akčními scénami i hudbou daleko hlasitější než řeč. Jak se dalo čekat, zvuk je z malých reproduktorů velmi plastový a určitě doporučuji připojit LCD TV k nějakým externím reproduktorům.
V nabídce není k dispozici změna obrazu přímo na 4:3, zdá se ale, že je kamuflována pod Auto nastavením, jež na rozdíl od vyšších Philipsů střídá dle detekce 16:9 (širokoúhlý) a 4:3 (nikoli roztažený Superzoom). Trochu mi chybělo nějaké zobrazení dostupných programů do matice či tabulky.
Kompletní galerie
Metodika testování
Před tím, než začnu jakýkoli panel testovat, tak na něm v ideálním případě alespoň den běžně pracuji. Tím se čerstvě vybalený panel alespoň částečně zahoří a ustálí. Pak následuje měření optickou sondou X-Rite eye one, kterou změřím barevné podání a jeho odchylky v továrním nastavení. To bývá u řady panelů doslova katastrofální. Pak následuje kalibrace obrazu optickou sondou na co nejlepší hodnoty blížící se teplotě barev 6500K, gamma 2,2 a jasu 150 cd/m2.
Po kalibraci optickou sondou následuje zjišťování pozorovacích úhlů, barevného podání na testovacím obrazci a podání jasu s kontrastem. K těmto účelům používám speciální aplikaci, kterou jako svou diplomovou práci na VUT vytvořil můj dlouholetý kamarád Jirka Švec (díky Jirko). Díky ní jsem schopen zjistit rozsah zobrazení jednotlivých barevných kanálů RGBCMYK, zejména v jejich kritických krajních rozsazích. To samé platí o podání jasu s kontrastem na stupních šedi.
Na barevném obrazci vidíte zastoupení jednotlivých barev RGBCMYK ve dvou řadách. Spodní pruh zobrazuje celé spektrum odstupňované po deseti krocích v rozmezí 0–255, horní pruh pak jemné detaily v rozmezích 0–25 a 230–254 pro každou barvu. Díky tomu jsem schopen s celkem velkou přesností určit, jaké barevné odstíny jednotlivých barev již panel není schopen ani po kalibraci zobrazit. Výsledkem jsou pak dva grafy, které zobrazují, od jaké hodnoty bylo možné na monitoru rozeznat odstupňování nejtmavších a nejsvětlejších jemných odstínů.
To samé platí pro testovací obrazec se stupni šedi. V horní polovině můžete vidět rozmezí 1–24 na černém pozadí (0), v dolní polovině pak světlé odstíny v rozmezí 231–254 na bílém pozadí (255). Na tomto obrazci se velmi pěkně pozorují např. problémy S-IPS panelů s nejtmavšími odstíny.
Se zkalibrovaným panelem se pak podívám, jak si poradí s barevnými přechody a případným ditheringem. Ten je nejvíc patrný v černo-bílém přechodu, kde je velmi často vidět alespoň jemné pruhování.
První obrazec (se střídavými černými a bílými obdélníky) je věnován měření stability kontrastu. Měřeny jsou vždy rozdíly na dvou stejných sousedních bodech (dvě dvojice), jejichž výsledky jsou pak zprůměrovány. Tím je eliminováno zhoršení výsledků vlivem nerovnoměrnosti podsvícení. Stabilitu kontrastu měřím celkem v jedenácti krocích - pro nastavení jasu od 0 % do 100 % po 10% skocích. Výsledkem je pak graf, který najdete v příslušné kapitole.
Následuje měření homogenity podsvícení, ke kterému si díky této aplikaci zobrazím libovolně hustou (v mém případě 10 × 6) síť, v níž probíhá měření. Jas je v tomto případě nastaven na 100%, aby bylo zamezeno kmitání obrazu na osciloskopu vlivem blikání podsvětlovacích trubic. Výsledky měření jsou pro lepší grafickou přehlednost převedeny do grafického obrazce s příslušnou legendou.
Při stejném nastavení pak probíhá i měření odezvy. Tomuto účelu je věnována také jedna záložka aplikace LCD Tester. Kromě standardního průběhu odezvy měřené v rozsahu 0–x mě zajímá i jak si panel poradí s odezvami pro běžný provoz podstatně typičtějšími a to 127–255 (šedá–bílá) a 75–180 (šedá–šedá, někdy označována jako GTG (gray-to-gray)). Tyto hodnoty jsou pro každý TN panel nejhorší, protože se krystal musí ustálit na dvou ne krajních hodnotách, při nichž není možné v takové míře použít OverDrive.
Za zapůjčení digitálního osciloskopu M526 děkujeme společnosti ETC.
Za zapůjčení optické sondy X-Rite eye-one display 2 děkujeme společnosti X-Rite.
Pozorovací úhly
I když má monitor fungovat také jako televize, pozorovací úhly tomu bohužel úplně neodpovídají. Výrobce totiž obdařil monitor TN panelem, což se s kvalitním zobrazením z úhlu příliš neslučuje. K inverzi sice nedošlo,a le o žádný zázrak se po stránce pozorovacích úhlů nejedná.
Rovnoměrnost podsvícení
Nadšení bohužel nepropuklo ani po měření rovnoměrnosti podsvícení. Při maximální intenzitě pokleslo podsvícení na levé straně až o 22 %. Po kalibraci se navíc situace ještě trochu zhoršila a zaznamenal jsem pokles ještě o další dvě procenta. Vše je krásně vidět z následujících obrázků a grafů.
Rovnoměrnost podsvícení při maximálním jasu
Rovnoměrnost podsvícení při jasu 150 cd/m2
Jas
Neméně zajímavý byl i průběh jasu. Ten se najdříve nehodlal téměř hnout z místa, a to až do hodnoty 50 %. Pak začal strmě stoupat a zastavil se až na 265 cd/m2. K dosažení výrobcem udávaných parametrů pak bylo třeba ještě zvýšit kontrast.
Podsvětlovací trubice blikají při snížení jasu na stejné frekvenci, rovných 200 Hz. Zde vidíte graf při minimálním jasu.
Nyní se můžete podívat na porovnání s většinou testovaných panelů.
Spotřeba
Průběh spotřeby věrně kopíroval průběh jasu. Do 50% jasu se v podstatě nic nedělo, pak následoval strmý růst. Svojí spotřebou pak monitor zapadl do šedého průměru.
Nyní se můžete podívat na porovnání s většinou testovaných panelů.
Barevné podání a kalibrace obrazu
Svým barevným gamutem monitor pokrývá téměř přesně prostor sRGB, což pro funkci domácího monitoru/televize zcela postačuje. Možnosti nastavení jsou bohužel v OSD nabídce velmi omezené, v podstatě máte na výběr jen ze tří přednastavených profilů – Warm, Cool a Normal. Nejpoužitelnější je přitom profil Warm nebo Normal, které nemají ještě modrý kanál ustřelený až do nebezkých výšin.
Tovární nastavení
Po kalibraci optickou sondou
Nyní si ještě můžete prohlédnout, co s obrazem provádějí přednastavené profily, které monitor nabízí. Na tyto profily bylo
přepnuto před kalibraci displeje, přičemž s žádným parametrem obrazu
nebylo hnuto.
Přednastavený profil v monitoru – Cool
Přednastavený profil v monitoru – Warm
Přednastavený profil v monitoru – Normal
Při sledování testovacího obrazce se projevilo slévání zejména tmavých odstínů. Na práci s grafikou bych tak tento monitor skutečně příliš nedoporučoval.
Rychlost odezvy
Rychlost odezvy měla až na přechod bílá–šedá velmi vyrovnaný průběh. Celkově se ale odezva nedostala pod 15 ms, což je na TN panel opět spíše podprůměrný výsledek. V případě bílo–šedého přechodu se pak odezva protáhla téměř na dvojnásobek. Na závodní hraní FPS stříleček tak monitor radši nepoužívejte, na trhu jsou rychlejší modely. Osobně jsem si ale při přehrávání videa ani hraní her žádného zdvojování či duchů nevšiml.
Při honbě za nižší odezvou se Philips nevyhnul použití funkce Overdrive, což se projevilo na grafu z osciloskopu jasným schodováním.
Průběh odezvy 0-255-0, 1 dílek = 40 ms
Průběh odezvy 127-255-127, 1 dílek = 40 ms
Průběh odezvy 50-200-50, 1 dílek = 40 ms
Nyní se můžete podívat na porovnání s většinou testovaných panelů.
Stabilita kontrastu
Po stránce stability kontrastu nedopadl monitor úplně nejhůře. I když je na tom porovnávaný Samsung o poznání lépe, průběh kontrastu u Philipsu patří k tomu lepšímu, s čím se lze u LCD panelů setkat. Maximální naměřený kontrast pak činil 881:1, což se hranici 1000:1 s přimhouřenýma očima i blíží.
Závěrečné hodnocení
Pokud jste dočetli poctivě až sem, tak asi sami cítíte, že příliš bujaré nadšení nad tímto panelem asi nepropukne. Nelze říct, že by byl panel vysloveně špatný, to v žádném případě. Dokonce ani výrobce ve svých papírových parametrech příliš nepřehání. Některé věci ale nejsou bohužel zcela dotažené k dokonalosti. Týká se to např. průběhu jasu, kdy se do úrovně 50 % s jasem téměř nic neděje. Dále je zde otázka horší rovnoměrnosti podsvícení, stejně jako na televizi špatné pozorovací úhly.
Pokud bych měl na monitor pohlížet pouze jako na monitor, do domácího či kancelářského nasazení jej doporučit s přimhouřenýma očima lze. Na grafiku či náročné hraní FPS, kde záleží na každé milisekundě, s ním ale raději nepočítejte.
Druhý pohled se bude pro změnu týkat vlastností televize. V tomto ohledu si monitor vede nepatrně lépe – je k němu dodáváno povedené dálkové ovládání, obsahuje hybridní tuner s dobrou citlivostí a nastavení je velmi přehledné. Ani teletext či EPG nemají problémy s češtinou. Bohužel zde narazíte na TN obrazovku s horšími úhly, pouze jeden HDMI vstup, či absenci funkce PIP. V tomto ohledu se zkrátka monitor podřídil cenovému diktátu.
Pokud se řadíte mezi méně náročné hltače pixelů a toužíte po levné kombinaci Full HD monitor/televize, nejspíš vás tento Philips i přes své nedostatky zaujme. Pokud ale hledáte pověstnou kvalitu Philipsu, zkuste se raději poohlédnout po jiné modelu, případně zkuste zapřemýšlet rovnou nad LCD televizí.
Plusy a mínusy
+ jednoduchý design
+ kvalitní dálkové ovládání
+ analogový i DVB-T tuner
+ množství vstupů a CI slot
- průběh jasu
- rovnoměrnost podsvícení
- možnosti OSD nabídky
- možnosti polohování
- na televizi horší pozorovací úhly
- chybí USB rozbočovač a výstup na sluchátka
Za zapůjčení LCD panelu děkujeme společnosti Philips.
ČLÁNKY DO MAILU