Pozor, následuje velká dávka nostalgie. Když jsem se coby žák školou povinný dostal k prvním počítačům někdy v polovině 90. let, byly to pro mě jen stroje na hraní. Tehdy jsme doma ještě neměli vlastní, znal jsem je jen od kamarádů nebo právě ze školy. A při takových příležitostech nebyl čas na nic jiného než všechny ty doomy a mortal kombaty.
Až někdy později v devadesátkách jsem rodiče konečně přesvědčil, že PC je dobrá investice. Tehdy jsem tomu ještě vůbec nerozuměl, měl jsem prostě cenový limit, takže jsem pročetl Avízo s bazarovými kousky a vybral ten s nejvyššími čísly a nejvíce přibalenými hrami (pirátskými, samozřejmě). Najít správný byt v Karviné, kde jsme předtím nikdy nebyli, a v době bez GPS a mobilů se nedalo dopředu ani pořádně domluvit, bylo náročné, ale operace se povedla. Ze zakouřeného bytu jsem si odvezl první, dost zažloutlý a zapáchající počítač.
Pár měsíců mi trvalo uvědomit si, že to nebylo žádné dělo. Kamarádi už hráli hry, které mému PC dělaly problémy. Tehdy se pro mě počítač stal něčím víc. Již to nebyl jen prostředník mezi mnou a virtuálními světy. Pochopil jsem, že se mu musím věnovat. Že je třeba jej opravovat, měnit mu díly za lepší, že je to stavebnice pro velké kluky (sbohem Merkure a Lego). Že stačí dokoupit lepší grafickou kartu, abych mu vdechl nový život. Že můžu přehodit pár můstků na desce, abych zvýšil takt procesoru. Byl jsem nadšený, strážci domácí kasy (čti rodiče) již méně.
První upgrady přišly až po roce 2000, ale to už jsem přesně věděl, co chci. Internet jsme ještě neměli, a když jsem se k němu někde dostal, sloužil k chatování, stahování fotek a písniček. Ve škole v IVT nás o takových věcech neučili. Kamarádi o hardwaru také věděli prd. Studnicí znalostí pro mě byl časopis Computer, který jsem si dlouho předplácel. Z něj jsem pochopil, jak počítače fungují, že neslouží jen pro hraní, že existují jiné systémy než DOS a Windows a že internet je něco víc než nahotinky a Xchat. Tamní redaktoři pro mě byli vyvolení, co si mohli osahat high-tech hračky a ještě o tom psát. Taková práce přece musí každého bavit.
Tehdy jsem nad podobnou kariérou vůbec neuvažoval. V dětství jsem chtěl být lékař nebo právník. První bod jsem vyloučil hned na gymplu, protože biologie a chemie mi nijak zvlášť nešly. S právničinou jsem „seknul“ hned po neúspěšných přijímačkách v Brně a Olomouci. Až coby třetí v pořadí jsem měl školu zaměřenou na informační techniku. Na ni jsem se nakonec dostal a naučil se tam věci, kterým se ani Computer nevěnoval.
První články
Na internetu jsem se spojil s podobnými blázny, jako jsem byl já. Protože už jsem něco málo věděl, začal jsem na chatech a diskuzních fórech lidem radit, když měli s počítači nějaký problém. Evidentně to nebyly výstřely mimo. Psal se rok 2007 a na jednom fóru mě oslovil Mirek Jahoda. Bývalý (šéf)redaktor Computeru, který byl pro mě větší celebrita než Bartošová, rozjel nový webový magazín ExtraHardware a chtěl se zeptat, jestli bych neměl zájem pro něj psát. To víš, že jo!
Zjistil jsem, že je to mnohem těžší než rozdávat moudra na fórech. Zpracovat informace, skloubit obsah a formu, to není popisná slohovka jako ve škole. Autor se musí časem obrousit, vypsat. Když se podívám na své nejstarší články, je mi až stydno. Dnes bych je napsal úplně jinak. Díky tomu si ale uvědomuji, že jsem se opravdu zlepšoval.
Další zlom přišel na jaře 2010. Dokončil jsem vysokou, brigáda na ExtraHardwaru by mě neuživila, musel jsem si najít pořádnou práci. No, zase jsem měl štěstí. Vedle ExtraHardwaru totiž vznikal sesterský web Cnews.cz, který jej měl doplnit o nehardwarová IT témata. Protože jsem se osvědčil, získal jsem jej na starost jak šéfredaktor (byť jsem byl ještě sám a neměl komu šéfovat). Dostal jsem první práci na plný úvazek a měl velkou volnost v tom, co dělat. Ne každému se podaří spojit práci a koníček. Já byl jedním z těch šťastlivců. Najednou jsem byl tím, kdo snad jednou probudí zájem o technologie v dětech, jako to kdysi bylo se mnou. Kruh se uzavřel.
I po deseti letech na Cnews a předtím třech letech na ExtraHardwaru mě technologie i psaní stále baví. Bohužel jsem se dostal do stádia, kdy už nemůžu jen psát. Kdy se musím zaobírat byrokracií, kdy musí řídit, administrovat. Do takového role se ale úplně nehodím a vyloženě se do ní nutím, což mi pak bere zápal i pro samotné psaní. Mám pocit, že jsem závislý na Cnews a Cnews je závislé na mě. Neodpočinu si ani v době volna, abych na něj pořád nemyslel. Každou chybu beru osobně. Za oněch deset let se také dost proměnil mediální trh a já na to musím reagovat. Vyhořel jsem.
Cesta jinam
Nejsem typ, co má ve zvyku se vzdávat. Od loňského podzimu jsem ale přemýšlel nad tím, že Cnews opustím. Ze sentimentu jsem chtěl vydržet do jara, abych mohl dokončit desetiletou službu. Posunout se jinam. Shodou okolností opět v době, kdy přemýšlím nad další kariérou, přijde záchranné lano. Zase nemusím práci hledat sám, ale našla si mě sama. Oslovili mě kluci z konkurenčního Živě.cz. Z místa, kde dodnes vzniká i Computer. Uzavřel se další kruh.
Nebylo to poprvé, dvě nabídky jsem od nich dostal i v minulosti, ale tehdy jsem odmítl. Cnews bylo moje dítě a já jej přece neopustím, abych pomohl největšímu rivalovi. Jenže ta letošní nabídka přišla za jiných okolností a po schůzce s nimi jsem získal pocit, že bych se mohl vrátit pouze k té zábavné práci a přijít o ty nepříjemné části šéfredaktorování. Samozřejmě jsem se téhle pozice mohl vzdát i na Cnews a přehodit ji na jiného. V duši ale vím, že by se nic nezměnilo a já bych pořád cítil obří zodpovědnost. Jen nové prostředí mi dovolí udělat za kapitolou na Cnews tlustou čáru. Inu, na nabídku jsem kývnul. V době, kdy vychází tento článek, jsem již součástí redakce Živě.cz. Na Cnews se dál nebudu nijak podílet. Nechal jsem za sebou přes 13 tisíc článků a bleskovek.
Chtěl bych poděkovat Extra Publishingu a Mladé Frontě, našemu dřívějšímu a novému vydavateli, že nám dali šanci dělat Cnews podle našich představ. Dík patří Mirku Jahodovi, že mě „vychoval“. Děkuji svým kolegům Honzovi, Petrovi a Radkovi, že to se mnou vydrželi a že odváděli výbornou práci, na kterou jsem mohl být pyšný. A vděčný jsem i vám, čtenářům, že jste nám ty roky zůstali věrní.
Snad také věrní zůstanete. Cnews bude nadále fungovat, kolegové zůstávají a možná mezi sebe přivítají nové tváře. Šéfredaktorem se stane Radek Kejduš, který má vlastní vizi, jak web vést a posunout dál. Startovací pozici má výbornou, v minulém měsíci jsme měli historicky nejvyšší návštěvnost a zastavili se jen kousek před hranicí milionu reálných uživatelů (dle NetMonitoru). I když už jsem jinde, Cnews budu stále držet palce. Konkurence je potřeba v každém oboru.
Sbohem.
