PowerColor TurboDuo HD7790 OC: Radeon s novým GPU Bonaire, zn.: levně

S Radeonem HD 7790 osazeným novým grafickým čipem Bonaire jsme se už podrobně seznámili v první recenzi karty od Sapphire v den jeho uvedení. Dnes se podíváme na přetaktovaný model značky PowerColor.

Krabice upoutá matnou černou barvou a plasticky vyvedeným průhledným nápisem TurboDuo uprostřed. Uvnitř je karta v pěnovém výlisku.

Výrobce má v nabídce dva modely – základní HD7790 1GB GDDR5 OC s jednodušším chladičem s jedním ventilátorem a jádrem s mírně zvýšeným taktem jádra na 1030 MHz (referenční má 1000 MHz) a testovaný TurboDuo HD7790 1GB GDDR5 OC, který má takt jádra zvýšený na 1075 MHz. Paměti GDDR5 u obou modelů běží na referenčních 6 GHz efektivně.

Kryt chladiče kombinuje matnou černou s červeně lemovanými okraji otvorů pro ventilátory. Karta je osazená dvouslotovým chladičem s dvojicí axiálních větráků.

Samotný chladič je celkem jednoduchý, má masivnější hliníkovou základnu, do níž jsou zasazená žebra z hliníkového plechu. V základně je zasazená jedna 6mm heatpipe ve tvaru S, která je v přímém kontaktu s GPU. Kartu jsem nerozebíral, fotky útrob karty najdete třeba na Overclockers Club.

Délka karty je jen 21,2 cm, je za ní ale zapotřebí ještě kousek místa pro konektor přídavného napájení, protože je orientovaný směrem dozadu.

Karta je osazená paměťovými čipy Hynix H5GQ2H24AFR R0C (6,0 Gb/s při 1,5 V). Napájení má 4+1+1 fázi. O řízení napájení GPU se stará čip NCP81022 od ON Semiconductor, který se používá na Radeonech s novou generací řízení spotřeby PowerTune. Minimálně zatím bohužel neumožňuje nastavení napájecího napětí GPU v populárních aplikacích pro přetaktování.

Zajímavostí je dvojice otvorů na konci plošného spoje. Podle výrobce mají zlepšovat proudění vzduchu a odvádění tepla z karty. Třeba je to skutečně lepší než kdyby byla karta v tomto místě plná jako u jiných HD 7790, kde je tato část PCB také nevyužitá, určitě se ale nedá říct, že by to na vlastnosti karty mělo nějaký zásadní vliv.

Výstupní konektory se od referenčního rozložení výkonnějších Radeonů liší, místo kombinace dual-link DVI-I, HDMI a dvou mini DisplayPortů je na kartě kobimance dual-link DVI-I, single-link DVI-D, HDMI a klasický DisplayPort. Na nich lze souběžně provozovat tři monitory (bez rozbočovače).

Průměr rotorů je asi 74 mm, což odpovídá ~80mm ventilátorům (rozměry větráků se obvykle uvádějí včetně rámečku, který v tomto případě schází).

Na kartě je jeden konektor pro CrossFire, spřažení dvou levných karet za účelem doažení vyššího výkonu ale určitě není kvůli problémům u multi-GPU dobrý nápad.

Pro napájení slouží jeden šestipinový přídavný konektor.

V příslušenství je nutné minimum, leták se stručným návodem k instalaci, instalační médium a redukce z DVI-I na analogový D-sub.

 

Testovací sestava, metodika

Testovací sestava

Jako testovací platforma posloužila základní deska Gigabyte X79-UD5 s BIOSem F10. Procesor je šestijádrový Core i7-3960X s TDP 130 W, který je přetaktovaný na 4,2 GHz při 1,36 V. Asistuje mu 16GB kit operačních paměti DDR3 od Kingstonu.

• základní deska: Gigabyte X79-UD5
• procesor: Core i7-3960X (deaktivovaný HTT, C1E, EIST), 4,2 GHz na 1,36 V
• chladič CPU: Noctua NH-D14
• paměti: 4× 4 GB Kingston DDR3 KHX2133C11D3K4/16GX
• zdroj: Enermax Revolution 85 ERV920EWT-00, 920 W
• pevný disk: Intel SSD 510 (250 GB)
• skříň: Gelid DarkForce
• operační systém: Windows 7 x64

Testy hlučnosti

Hlučnost grafických karet měřím samostatně na speciální sestavě, která vznikla jen kvůli tomuto účelu. Podrobnosti o ní najdete v článku Ze zákulisí: nové sestavy pro měření grafik a hlučnosti. Sestava je osazená SSD, o chlazení dvoujádrového Athlonu se stará chladič Noctua NH-C14, která během měření hlučnosti chladí procesor jen pasivně. Jediným aktivním zdrojem hluku u sestavy při měření je tak tichý zdroj Enermax s ventilátorem běžícím na přibližně 600 ot./min. Abych hluk jeho ventilátoru co nejvíc izoloval od grafické karty, je záměrně umístěný až za základní deskou.

Při měření na grafické kartě nastavím otáčky, které jsem zjistil ze zátěžových testů naměřených na herní sestavě a změřím samostatně hlučnost grafické karty. Protože je většina karet (hlavně bez zátěže) tišší než samotná testovací sestava pro měření výkonu, je to jediná možnost, jak se vyhnout zkreslení výsledků systémovými ventilátory a ostatními aktivními prvky chlazení.

Ovladače a karty pro srovnání

Ve srovnání najdete karty, které jste mohli vidět v recenzích na Extrahardware.cz. Na jakých ovladačích byla karta testovaná zjistíte z podrobnějších informací, které se zobrazí v rámečku v grafech po najetí na příslušný datový pruh.

 

 

 

Řízení spotřeby, přetaktování, spotřeba (příkon)

Řízení spotřeby PowerTune

Podobně jako v případě karty od Sapphire jsem ani model od PowerColor nepřistihl při tom, že by podtaktovával jádro, a to ani když jsem nastavil limit pro řízení spotřeby na -20 % a takt GPU zvedl z 1075 na 1200 MHz. A nepomohlo ani když jsem místo Crysis zkusil MSI Kombustor.

Nejen že se diagnostické utility (GPU-z, AIDA64 nebo HWiNFO64, které mají nové Radeony podporovat) tvářily, že karta drží takt jádra 1200 MHz, se změnou nastavení PowerTune (nastavení řízení výkonu) kdekoliv v rozsahu -20 % do +20 % se ani při přetaktování karty na 1200 MHz znatelně neměnil ani výkon, ani spotřeba karty, což obvykle znamená, že PowerTune do taktů karty nezasahuje.

Na jednu stranu je to pozitivní, znamenalo by to, že se karty ani při intenzivní zátěži nepodtaktovávají a drží si udávané takty, na druhou stranu z toho vyplývá, že PowerTune minimálně u těchto OC karet nefunguje tak, jak to AMD deklaruje a vyjde to nastejno, jako kdyby karta žádné inteligentní řízení spotřeby neměla.

Přetaktování

Stejně jako u Sapphire jsem při přetaktování narazil na limity v Catalyst Control Center. Aplikace mne nepustila dále než na 1200 MHz u jádra a 1600 MHZ (tedy 6400 MHz efektivně) u pamětí.

Při použití betaverze utility Sapphire TriXX, která už nové Radeony HD 7790 podporuje, bylo možné nastavit i vyšší takty GPU (což je kvůli tomu, že karta nebyla stabilní ani na „omezených“ 1200 MHz, zbytečné) i pamětí.

Při tomto nastavení karta běžela, nebyla ale stoprocentně stabilní. Přibližně po pěti minutách zátěže v Crysis hra padala. Stabilní takty GPU tedy budou o něco nižší (obvykle v takovém případě stačí jejich snížení o 10–30 MHz). Možná by ještě pomohlo zvýšení napájecího napětí, zatím ale neznám aplikaci, která by to podporovala.

Při taktech jádra kolem 1160 MHz se mi podařilo s pamětmi dostat na 1700 MHz, na kterých ustála asi čtvrt hodiny v Crysis, ale netuším, jestli by karta byla na těchto taktech stabilní i při dlouhodobé zátěži. Na 1750 MHz už se každopádně poroučela po několika sekundách od spuštění zátěže.

Měření spotřeby

Protože nás zajímají především rozdíly mezi jednotlivými kartami, pro zmenšení chyby měření a snížení vlivu procesoru jsou u sestavy deaktivované úsporné funkce procesoru (ten je navíc přetaktovaný). To kdybyste se divili, proč se jinde dostávají k hodnotám kolem 60 W, zatímco naše sestava jde daleko přes 100 W. Samotná sestava bez grafické karty by měla mít bez zátěže spotřebu kolem 115 W.

Spotřeba PowerColor TurboDuo HD7790 OC

Spotřeba karty je v zátěži o malinko vyšší než u modelu od Sapphire. Možná za to mohou vyšší teploty jádra, může to být i záležitost konkrétního kusu GPU.

Spotřeba v úsporném režimu monitoru

Tady Radeony vítězí zásluhou technologie ZeroCore, ve kterém by jejich spotřeba měla být nižší než 3 W. Záměrně říkám že měla, protože s přibývajícími kartami a při rozdílech mezi Radeony je zřejmé, že se všechny Radeony do deklarovaného 3W limitu v ZeroCore vejít nemohly.

Spotřeba ve Windows

Následuje spotřeba počítače při nečinnosti, kdy je zobrazená pracovní plocha systému. Tam je spotřeba karty o malinko vyšší, pohybujeme se ale na rozdílech v řádech jednotek Wattů, které jsou jen o málo větší než chyba měření.

Spotřeba při intenzivní zátěži v Crysis

V následujícím grafu je spotřeba sestavy v náročné statické scéně v Crysis. Grafické karty v ní dosahují o poznání vyšší spotřeby než při běžném hraní, snad se dá říci, že má blízko k maximální hodnotám, na které se ve hrách běžně vůbec dá u grafické karty dostat.

Nejde o jednu špičkovou hodnotu, kterou zaznamenal wattmetr, jak se to často pro usnadnění v testech měří, ale o průměrnou hodnotu zaznamenávanou zhruba po dobu jedné minuty po 10–30 minutách stejné zátěže, kdy se dostatečně prohřeje chladič karty i samotná sestava a teplota grafického jádra i spotřeba se ustálí.

Při běžném hraní, kde není grafické jádro tolik vytížené a karty se tak nezahřívají, bývají rozdíly menší. Obzvlášť to platí, když grafickou kartu brzdí procesor. Zejména 28nm Radeonům pak příliš nesvědčí vyšší teploty, na které se karty v testovací scéně v Crysis zahřívají, počítejte s tím, že při běžném hraní, kde takovou scénou jen proběhnete, na tom budou ve srovnání s Geforce líp.

Některé karty už jsou bohužel rozebírané, takže už nemají původní pastu.

V následujícím grafu je vypočtený poměr výkon/watt ze stejné scény. Číslo je to jen přibližné, vychází z odhadované spotřeby karty (tu jsem dostal odečtením spotřeby sestavy s jedním zatíženým jádrem od spotřeby celé sestavy) a vyjadřuje, kolik W si vyžádá jeden snímek za sekundu. Nižší hodnoty jsou lepší . Opět připomínám, že jde o situaci při intenzivním vytížení grafické karty náročnou scénou a v méně náročných situacích jsou rozdíly menší.

Teploty, otáčky ventilátoru, hlučnost

Teploty GPU

Teploty bez zátěže měřím při okolní teplotě 25 °C v zakrytované testovací sestavě. Teplotu v zátěži odečítám po ustálení po 10–60 minutách zatížení grafické karty náročnou scénou v Crysis. Dosahovaná teplota je vyšší než při běžném hraní, jde o zátěž, na kterou se můžete dostat ve výjimečně náročných scénách a situacích. Do jisté míry supluje zátěžové testy jako je Furmark či MSI Kombustor, jen s tím rozdílem, že nejde o umělý test stavěný speciálně na abnormální vytížení grafického čipu, ale je přímo z praxe.

Pamatujte na to, že se u daného údaje spoléháme jen na to, co na sebe sama grafická karta požaluje a nikde není uvedeno, nakolik údaj z čidla odpovídá realitě. U některých komponent se běžně stává, že senzory hlásí nižší teplotu, než má vzduch, který jej chladí.

Proto nedoporučuji srovnávat teploty u různých modelů karet, rozumně porovnávat se dají snad jen karty se stejným grafickým čipem. Mezi jednotlivými modely už nezbývá než se spoléhat na to, že hodnota, kterou zobrazují diagnostické utility, odpovídá realitě a výrobce ji nějak nepřikrášlil.

Teploty

Teplota grafického čipu bez zátěže je standardní a bezproblémová, regulace přitom ventilátory drží při zemi, v tomto režimu kartu chválím.

Také v zátěži drží regulace kartu na rozumných 80 °C. Tady už se mi to ale tolik nelíbilo. Regulace je tedy nastavená tak akorát, podobná teplota je lepší, než kdyby karta běžela na 68 °C a větráky svištěly o 1000 ot./min rychleji.

Horší je, že je to 80 °C při 2700 otáčkách, chladič u Sapphire HD 7790 zvládal při podobné rychlosti, hlučnosti a spotřebě kartu uchladit na 64 °C, a to už je pořádný rozdíl. Je to škoda, protože HD 7790 není nikterak žravá karta a s lepším pasivem mohla být při podobných teplotách podstatně tišší.

 

Otáčky ventilátoru

Protože ne všechny karty používají stejně koncipované chladiče a zejména stejně velké a stejně výkonné ventilátory, nemá samotné porovnávání otáček ventilátorů valný význam. Údaje v tomto grafu jsou pouze informativní na doplnění ke grafům hlučnosti.

Ještě dodám, že obecně jsou radiální (odstředivé) ventilátory s lopatkami po obvodu, které se běžně používají u výkonnějších referenčních karet, výrazně hlučnější než chladiče s axiálními ventilátory.

Karty s jedním ventilátorem bávají při stejných otáčkách tišší než karty se dvěma obdobnými ventilátory – důvodem nemusí být jen vyšší průtok vzduchu, ale i interference obou ventilátorů, kvůli níž mohou otáčky ventilátorů i hluk kolísat, což člověk vnímá hůř než stabilní hladinu hluku.

Ventilátory PowerColor TurboDuo HD7790 OC

Ventilátory bez zátěže běžely na velmi nízkých ~1070 ot./min (20 % výkonu), při kterých je hlučnost karty téměř neměřitelná, to, zda se ventilátory točí se dá rozeznat tak na vzdálenost 20 cm při naprostém tichu.

V zátěži už to bylo horší, na hlučnosti karty se nejspíš podepsalo použití jednoduššího chladiče s jedinou úzkou heatpipe. Ventilátory běžely na celkem vysokých 2700 ot./min, přesto nebylo jádro na 80 °C zrovna chladné.

Maximálního výkonu dosahují ventilátory od 82 % výše, maximální rychlost ventilátorů je 4625 ot./min, alespoň v tomto ohledu tedy má chladič ještě nějakou rezervu.

K regulaci otáček ještě jedna drobnost – při měření jsem si všiml, že při stejném nastavení výkonu ventilátorů nemusí být otáčky vždy stejné, při manuálním zvedání otáček odspodu, byla hodnota, na které se ustálí, o nějakých 50–200 ot./min nižší než když jsem nastavil otáčky vysoké a poté výkon snižoval.

Hlučnost PowerColor TurboDuo HD7790 OC

Bez zátěže se hlučnost pohybovala na hranici měřitelnosti ze vzdálenosti ~20 cm. Karta je prakticky neslyšná, to, zda ventilátory běží, poznáte tak za bezvětří na extrémně tichém PC v noci a se zatajeným dechem.

I když se co do hlučnosti řadí karta někam do středu pole a zejména karty s radiálními ventilátory bývají hlučnější, nedá se říct, že by mě její hlučnost potěšila. Hlučností se blížila třeba k Radeonu HD 7870 XT od Sapphire, což je grafika, jejíž spotřeba je více než dvojnásobná. Převážná většina porovnávaných mainstreamových karet s obdobně koncipovaným chladičem pak byla výrazně tišší i při vyšší spotřebě a podstatně nižších teplotách (o 11–18 °C).

S přihlédnutím k relativně vysokým teplotám už bohužel nezbývá moc velký manipulační prostor ke snižování hlučnosti manuální regulací otáček.

Shrnutí výkonu, cena

Výkon PowerColor TurboDuo HD7790 OC

Z testů provozních vlastností a (ne)řízení spotřeby vyplynulo, že se karta po stránce výkonu oproti již testované HD 7790 od Sapphire. Obě karty mají shodný takt jádra 1075 MHz. Veškeré rozdíly ve výkonu tedy dělají jen rozdíly v taktu pamětí – u karty od Sapphire jsou přetaktované na 6400 MHz, u karty od PowerColor běží na referenčních 6000 MHz efektivně.

Proto jsem se netýral tím, že bych testoval všechny hry z metodiky, ale prošel jsem jen některé, které jsou alespoň částečně automatizované a tak mě jejich testování nestojí moc času. Výsledkem odlišných taktů pamětí je malý rozdíl ve výkonu – přibližně 1,5 % v neprospěch níže taktované karty.

 

Ceny

Ceny jsou vybrané z některých velkých českých počítačovch e-shopů (Alfa Computer, Alza, Czech Computer), jde pokud možno o nejlevnější dostupné modely. Karty, které se už neprodávají, mají poslední ceny, za které byly k mání.

Protože cenu hledáme především kvůli porovnání poměru cena/výkon s nejvýhodnějšími kartami, které jsou ve stejnou dobu dostupné, nemusí odpovídat konkrétním testovaným modelům, ale může jít o levnější kartu na obdobných taktech.

Cena testované karty

Přesnou českou cenu modelu PowerColor TurboDuo HD7790 OC neznám, v našich obchodech jsem ji zatím nenašel. Podle zahraničních recenzí by měla ale cena odpovídat zaváděcím 149 dolarům, takže by měla patřit k nejlevnějším prodávaným modelům. Vzal jsem tedy cenu nejlevnější HD 7790, která je v cenících s obdobnými takty.

Konkurenční OC model od Sapphire je i přesto, že už by se měla oficiálně prodávat, v cenících stále za částky kolem 3800 korun, což s ohledem na malý rozdíl ve výkonu pořádně zamává s poměrem cena/výkon. Bez zajímavosti není ani vývoj kolem další novinky, GeForce GTX 650 Ti Boost, která už lze objednat o poznání levněji než za deklarovaných 4299 Kč s DPH při jejím uvedení.

Průměrný výkon

U každé hry počítáme celkový průměr ze všech měření, který následně započítáváme do celkového průměru. Každá hra je tedy v celkovém výsledku započtena stejnou vahou. Protože porovnáváme nejvýkonnější karty, z celkového průměru jsem tam, kde u her testujeme více nastavení detailů (nemyslím tím rozlišení), vypustil méně náročná nastavení, která používáme pro porovnávání slabších karet.

Jako základ, od kterého se počítá výkon dalších karet, slouží vždy nejvyšší skóre dosažené u všech testovaných karet.

Poměr cena/výkon

Poměr cena/výkon je o poznání lepší než u dražšího modelu od Sapphire.

PowerColor TurboDuo HD7790 OC: závěrečné shrnutí

Po stránce provozních vlastností bych kartu od PowerColor označil asi za takový průměr. Nedá se říct, že by byla v některém ohledu špatná, ostatně má všechny dobré vlastnosti nového čipu Bonaire, jako je přívětivá spotřeba, zajímavý výkon nebo dobrá cena a tím pádem výborný poměr cena/výkon.

Ani výsledky přetaktování nejsou špatné (zejména u pamětí), škoda jen poměrně nízko nastavených limitů, které v současnosti brání dosažení taktů v nejpoužívanějších OC aplikacích.

Zklamalo mě ale chlazení v zátěži. Regulace je sice vyladěná dobře, chladí kartu na optimální teploty a není zbytečně hlučná, problém je, že bych raději přidal nějakou tu stovku navíc a měl tišší chlazení. Na kartách se spotřebou v zátěži kolem 85–100 W už bývají k vidění i pasivní chladiče a zrovna s tichým chlazením u nich nebývá problém, proto je dost škoda, že se kvůli pasivu s jednou heatpipe ventilátory roztáčely až na ~2700 ot./min a karta je tak zbytečně hlučnější, než by mohla být. Příliš asi nepomůže ani manuální úprava nastavení regulace otáček, při teplotách kolem 75–80 °C ve hrách už nezůstává velký prostor pro jejich další snižování.

 

Je ale možné, že mezi nejlevnějšími modely bude tento chladič nakonec patřit k těm lepším, karty s podobnou spotřebou totiž výrobce přímo vybízejí k tomu u základních modelů ušetřit, kde se dá, osazovat jednoduchý hliníkový pasiv bez heatpipe a výkon dohonit ventilátorem.

 

PowerColor TurboDuo HD7790 OC

+ bez zátěže velmi tichá
+ spotřeba
+ cena
+ dobrý poměr cena/výkon
+ přetaktování
+ rozměry 

− v zátěži hlučnější než karty s vyšší spotřebou
− nízký limit pro přetaktování CPU a pamětí v CCC