Na rozdíl od České republiky, kde je stahování s přimhouřením oka legální, ale sdílení zásadně nikoliv, podle poněkud svérázného výkladu portugalského práva se ani uživatelé BitTorrentu a podobných sítí nedopustili trestného činu. „Z právního hlediska, vezmeme-li v potaz, že uživatelé těchto sítí pro sdílení souborů zároveň stahují a uploadují, považujeme to za chování v mezích zákona, i uvážíme-li, že uživatelé sdílí i poté, co bylo stahování dokončeno,“ píše se doslova ve zdůvodnění. Ještě lepší je dodatek, podle nějž by právo na vzdělání, kulturu a svobodu projevu na internetu nemělo být omezováno, pokud dojde k porušení copyrightu s jasně nekomerčním záměrem. (Být to uploadování na hostingové služby s vidiou finančních odměn, které nabízel blahé paměti například Megaupload, výklad práva by už tak shovívaný nebyl.)
Letos na jaře se soud ve Spojených státech odmítl zabývat hromadnou žalobou na piráty na síti BitTorrent kvůli již zmíněné nemožnosti podle IP adresy jednoznačně identifikovat piráta. Portugalské státní zastupitelství ale svým prohlášením nasypalo protipirátským organizacím sůl do rány. Předseda sdružení ACAPOR Nuno Pereira má jasno: „Osobně si myslím, že státní zastupitelé prostě našli způsob výkladu práva, který je v jejich zájmu – a v jejich zájmu není rozesílat 2000 dopisů, vyslýchat 2000 lidí a prozkoumávat 2000 počítačů.“
Prozatím je tedy Portugalsko copyrightové reconquisty ušetřeno. Rozhodnutí ale není precedentní a až budou na příslušných místech sedět pracovitější státní zástupci, může být další případ posouzen jinak.
Zdroj: TorrentFreak
