Samsung Galaxy SIII: pětipalcová bestie (velká recenze)

Nástupce podařeného Galaxy SII nemá úplně lehkou pozici. Předběhl jej Galaxy Nexus (z vlastní továrny) a hlavně HTC One X. Všechny tyhle telefony se vyznačují obřím displejem, v úhlopříčkách se doslova předhánějí. Nexus má 4,65", HTC One X o kousek více 4,7" a Samsung si řekl, že to musí trumfnout. Galaxy SIII má tak dokonce 4,8".

Stejné rozlišení, tedy 720 × 1 280 px se však vejde i do 4,3“, což by sice bylo po všech stránkách lepší, ale zřejmě by to nevypadalo tak dobře na propagačních materiálech. My uživatelé se tedy musíme smířit s faktem, že když chceme špičkový telefon s Androidem, bude to velké pádlo.

Na test mám k dispozici bílý model. Kromě HTC One X budu nové Galaxy hodně srovnávat i s původním Galaxy SII.

Konstrukční provedení je plastové, žádná slitina, ani polykarbonát, obyčejný plast. To samo o sobě není nic špatného, vše lícuje, nic nevrže a telefon je díky tomu o něco lehčí. Samsung ale podlehl zvrácenému trendu dělat věci lesklé. Zatímco Galaxy SII má krásně vroubkovaná záda, tak SIII je kompletně lesklý telefon, na kterém hodně ulpívají otisky prstů. Povrchová úprava je lehce perleťová, lesklý plast však ničím vylepšit nejde.

V horní části zad je umístěna čočka fotoaparátu, LED přisvícení a hlasitý reproduktor. Pokud jde o stylovost, SIII vyhrává, v ruce se však lépe cítím se starším Galaxy SII. Po stranách najdete zapínací tlačítko (vpravo) a kolébkový ovladač hlasitosti. Dole nabíjecí a datový microUSB a nahoře jack pro sluchátka. Rozměrově je telefon o pár milimetrů vyšší, než HTC One X. Ve srovnání s Galaxy SII jsou však rozměry neporovnatelné.

Rozdělávatelný

One X je jeden nerozebíratelný kus, ale oba Samsungy včetně Nexuse mají oddělávací tenounký plastový kryt. Ten se vám prohne i mezi prsty, ovšem ničemu to nevadí. Pod krytem se dostanete k akumulátoru, SIM kartě a microSD. Proti modelu SII zde nastalo mírné zlepšení – již se dá dostat k microSD kartě i bez vyjmutí baterie. Konstrukce je však velmi pevná. Obvod telefonu je proveden jako imitace broušeného hliníku.

Zajímavá je přední strana. Kromě obřího displeje je tu hodně zajímavých prvků. Nahoře jsou to vedle čočky přední kamery dva senzory a informační LED, jež svítí mnohem více, než u jiných telefonů. Po krátkém nezvyku jsem ale naznal, že je to lepší – informační LED má být hlavně vidět.

Ve spodní části pro palec je jedno hardwarové! Tlačítko. V Samsungu se vedla dlouhá debata, zda ponechat fyzické tlačítko, nebo jej nahradit senzorovým a nakonec vyhrálo klasické tlačítko reprezentující návrat na domovskou obrazovku. Dříve bych na hardwarová tlačítka nedal dopustit, ale už jsem si zvykl. Přesto jej beru jako plus. Co se mi už tak nelíbí je jeho kombinace se senzorovými tlačítky menu a zpět – jelikož musíte používat tlačítka všechna a každé je jiného typu. Často mi prst sklouzne z normálního tlačítka na senzorové a dojde k nechtěnému stisku. Hardwarové tlačítko je totiž vystouplé (více, než u kolegova modrého Galaxy SIII). Raději bych bral všechny tlačítka senzorové, nebo ještě lépe všechny tři hardwarové, ale kombinace mi příliš nevyhovuje.

Díky hardwarovému tlačítku nemusíte telefon odemykat jen zapínacím tlačítkem, ale klidně i tlačítkem domů, což je velká výhoda. Obě senzorová tlačítka nejsou příliš vidět, ale jejich podsvětlení jde nastavit tím způsobem, že svítí současně s displejem a nedochází k jejich vypnutí po pár sekundách. To se většinou nevidí, například Xperie mají s podsvětlením tlačítek problém, ale Samsung to zvládl na výbornou.

 

Senzorová tlačítka jdou trochu proti proudu. Google totiž víceméně určil, že levé tlačítko znamená zpět a pravé bude sloužit pro přepínání aplikací, čímž se vytratilo tlačítko pro menu. Vývojáři aplikací se s tím musí poprat a vložit jeho funkci přímo do svých programů, jinak Android zobrazí na displeji černý pruh s pomocným tlačítkem.

Většina programátorů na to zatím kašle, Samsung má ale zpět na pravém tlačítku a na levém menu. Aplikace se přepínají delším podržením tlačítka domů. Přestože je na telefonu Ice Cream Sandwich, černý pruh se u starších aplikací nezobrazuje a lze postaru používat tlačítko; praveděpodobně to má Samsung vyřešené ve své nadstavbě TouchWiz. Stejně tak je tomu u Galaxy SII. Samsung má funkce jednotlivých tlačítek vyřešeny subjektivně lépe, než čistý Android.

 

Zapínáme – TouchWiz

Po nastartování se objeví prostředí TouchWiz, tedy nadstavba Androidu od Samsungu. Ta stejně jako HTC Sense prošla při přechodu na Ice Cream Sandwich proměnou k lepšímu. Ikonky na ploše už nejsou škaredě hranaté (což je spíš ústupek Applu) a narozdíl od Galaxy SII jde změnit čtyři aplikace ve spodním doku, což bylo dříve znemožněno. Pátá ikonka (úplně vpravo) je stále napeevno a slouží pro zobrazení seznamu aplikací.

Na zamknuté obrazovce je po dotyku prstu patrný efekt vodní hladiny. Může zobrazovat počasí i rychlý přístup ke třem aplikacím (volání, internetový prohlížeč a fotoaparát). Ve spodní lištičce zamknutého telefonu se objevuje RSS čtečka od Yahoo, která ale nepodporuje české zdroje. Pokud se spokojíte se zahraničními správami, jde o pěknou funkci.

Screenshoty se pořizují trochu netradičně. Nefunguje žádná kombinace tlačítek, musíte přejet položeným prstem po displeji zprava doleva. Na toto jsem si za celou dobu nezvykl, navíc jsem tímto způsobem nemohl pořídit screenshot třeba fotoaparátu.

Odemčení obličejem je taková blbina, která většinou funguje i za snížených světelých podmínek. Dokonce funguje i z vaší fotografie, ale o velmi chabé zabezpečení – jež se ani jako zabezpečení netváří. Prostě jen takový jednoduchý zámek displeje.

V redakci jsme vyzkoušeli přenos fotografie přes NFC z jednoho Galaxy SIII na druhý (měli jsme dva). U fotografie je potřeba vybrat příkaz Najít, poté k sobě přiložit telefony zády (nelze jinak) a potvrdit klepnutím na displej. Tím dojde ke spárování telefonů, jejich propojení přes Wi-Fi direct a následný přenos souboru, během kterého se již telefony dotýkat nemusí. Pro přenos souborů je to zbytečně složitá neintuitivní funkce, NFC má svou budoucnost teprve před sebou.

Naprostá většina funkcí patří pod standardní Android, ale některé jsou přeci jen originální. Moc se mi líbil vestavěný kalendář, který v měsíčním pohledu ukazuje náhled úkolů a u každého dne alespoň zkráceně vypíše seznam událostí.

Po stažení horní lišty se objeví přepínač pro Wi-Fi, Bluetooth, zámek rotace displeje a některých dalších často používaných funkcí. V tomto bodě Samsung opět vede nad HTC, u kterého se podobná funkcionalita musí doinstalovat, což poté nevypadá příliš pěkně. Hlasové ovládání ve stylu Siri je také potřeba ještě dopilovat, česky mluvícím navíc neporozumí. Google samotný již naši mateřštinu v Androidu podporuje.

 

TouchWiz má ale i stinné stránky. Napříkald matrice ikon může být pouze 4 × 4 a změnit to můžete pouze nainstalováním jiného launcheru. Velkým zklamáním pro mě byla klávesnice. Napevno nastavený layout QWERTZ bez možnosti změnit na QWERTY. (ano, jde to opravit stažením jiné klávesnice, ale není to zase tak triviální)

Galaxy SIII bez problémů natáčí i přehrává video v 1080p. Během přehrávání jej dokonce můžete zmenšit do okna a pracovat se zbytkem telefonu – vlastně taková obdoba funkce PIP známé z televizí. Fotoaparát dělá subjektivně velmi pěkné snímky, s dobrým vyvážením barev, ale ve srovnání s HTC One X je funkčně chudší a docela mi chybělo kontinuální snímání; ač je to spíše jen pro legraci.

Paměť pro data činí 16 GB a lze ji rozšířit přes paměťovou kartu microSD. V balení žádnou nenajdete. Potěšující ve srovnání s HTC je fakt, že paměťový prostor není nijak rozdělen a pro aplikace lze využít celou kapacitu – po odečtení systému je to 10 GB. Navíc dostanete bonus v podobě 48 GB volného místa na Dropboxu – dvojnásobek toho, co dává HTC. V příslušenství najdete malou nabíječku a pohodlná bílá sluchátka.

Závěrečné zhodnocení

Výdrž telefonu je standardní jeden pracovní den. Kvůli absenci Tegry 3 s úsporným pátým jádrem mi přišlo, že se Galaxy SIII vybíjel více i při nečinnosti a ze začátku opravdu potřeboval večer do nabíječky – už s ním nešlo jít po práci do hospody. Ale časem se trochu umoudřil. Přesto je výdrž v porovnání s One X lehce nižší, možná o hodinku, ale tyto věci nelze příliš exaktně měřit.

Galaxy SIII aspirovalo na titul nejlepší smartphone, ale přes své kvality pro mně zůstává až tím druhým. Pro mnoho lidí je výhodou, že má rozdělávací kryt a hardwarové tlačítko, je ale příliš velký a lesklé plasty ještě nikdy žádnému telefonu body nepřidaly. Galaxy SIII vyhrál marketingově a více se líbí něžnému pohlaví. Některé funkce jsou proti One X lepší, jiné horší, prohrává však v konstrukci a také v ceně. Chystám přímé tabulkové srovnání obou telefonů, protože právě tyto dva jsou aktuálně na špici Androidového světa.

 

 

Druhý názor

Stanislav Janů sepsal své dojmy z používání modrého Galaxy SIII trochu jiným pohledem:

Před oficiálním představením telefonu jsme byli zahrnováni zprávami o speciálních materiálech, ze kterých by měl být Galaxy S III vyroben. Nakonec se však nic převratného nekoná a stejně jako super úspěšný předchůdce S II je kompletně plastový. Díky tomu stlačil Samsung hmotnost na příjemných 133 g. A vzhledem k tloušťce necelých devíti milimetrů se i přes obří rozměry Galaxy bez problému dá nosit v kapse.

Na druhou stranu – nezasloužila by si vlajková loď za patnáct tisíc něco víc, než obyčejný plast? Apple vsadil na kombinaci kovu a skla, a pokud pomineme problém se signálem obnažené antény u předposledního modelu, volba to byla správná. Nokia u svých modelů Lumia 800 a 900 dala přednost probarvenému polykarbonátu unibody konstrukce. I díky tomu jsou mnohými považovány za nejpohlednější smartphony současnosti. A jak ukazuje drop test iPhonu 4S a Galax S III, ani s pevností na tom není Samsung nejlépe.

Stejně jako u předchozího modelu zvolil Samsung pro zadní kryt extrémně měkký a pružný plast. Především rohy se u Galaxy S II poškrábaly docela snadno, u následovníka to asi nebude o moc lepší. Docela nás však zarazil a zklamal povrch zadního krytu. Zatímco na druhém Galaxy byl zadní kryt  vroubkovaný a prakticky jej nebylo možné „opatlat“ otisky prstů, záda Galaxy S III jsou lesklá a otisky se na nich usazují velice snadno.

Obří displej s HD rozlišením

Závody o největší úhlopříčku smartphonu jsou v plném proudu a tak nám Samsung naservíroval bestii s 4,8" displejem. Osobně považuji jako maximální vhodný rozměr 4,3" u předchůdce nebo u Lumie 900. Při testování jsem si také uvědomil, že prostředí Androidu na takřka pětipalcovou úhlopříčku není stavěné. Když jsem dlouhé měsíce používal jako primární stroj HTC Titan s Windows Phone 7 s displejem o desetinu palce menší, s ovládáním jsem neměl problém. U Androidu je to jiné – stále mnoho prvků zůstává přilepeno k hornímu okraji. Ať už je to horní notifikační lišta, adresní řádek prohlížeče nebo navigační panely v Androidu 4 (třeba v seznamu aplikací) je nutná zručnost při přechytávání telefonu.

Kvalita displeje je rozporuplnou záležitostí stejně jako u každého Super AMOLED displeje. Pokud nemáte po ruce třeba iPhone 4(S), jeví se rozlišení i přes použití PenTile matrice jako dostatečně jemné bez viditelných pixelů. Pokud si však tyto dva telefony srovnáte, uvědomíte si, že sice samotné pixely viditelné nejsou, grafika a fonty jsou však uhlazenější na Retině – za to může právě RGBG. Do jisté míry se podařilo eliminovat i zabarvování displeje do zelena či modra při pozorování z bočních úhlů.

Na baterku stěží den

Na rozdíl od přímého konkurenta HTC One X není Galaxy S III vybaveno Tegrou 3. Ve výkonech nebude panovat nijak znatelný rozdíl a v samotném Androidu rozdíl nezaznamenáte už vůbec. Již po prvních dnech testování však můžeme říci, že Tegra má navrch především ve spoření energie. Kromě čtyř hlavních jader totiž obsahuje i páté jádro, které je využíváno při méně náročných operacích (a tedy převážnou dobu). Nový Exynos v Galaxy S III nic takového nemá a tak se i při práci v rozhraní Androidu musí spolehnout na šetřící funkce čtyř základních jader.

Obrovským žroutem je také displej. Pokud máte rádi vyšší jas a nastavíte jej na nějakých 75 %, budete mít co dělat, aby telefon vydržel celý den. A v případě že si něco zahrajete, večer budete s největší pravděpodobností bez energie. I proto považujeme výdrž telefonu za jeho největší slabinu. K čemu nám totiž bude super výkonný procesor, když jej nemůžeme kvůli baterii využít naplno a super jemný displej, když je nutné mít jas stáhnutý na minimum.

Android 4 s S funkcemi

Samsung se pokusil zareagovat na vlnu hlasového ovládání, kterou odstartoval Apple se Siri v iPhonu 4S. Samsung se však bohužel omezil jen na běžné povely (vytočení kontaktu, přehrání hudby, odeslání SMS). Jedná se tak spíše o konkurenci dlouho dostupného Voice Control na iPhone 3GS a 4. Zaujala nás však možno telefon probudit hlasem. Stačí si namluvit svoji budící hlášku a tou pak uvést telefon do stavu, kdy naslouchá vašim mluveným pokynům.

Povedenou funkcí je taktéž odemknutí telefonu rozpoznáním vašeho obličeje, k čemuž je využívána přední kamera. Kupodivu nemá telefon problém s rozpoznáním majitele ani v horších světelných podmínkách.

Samsung Galaxy S III není pro každého. Nabízí pevnou konstrukci, líbivý design i jemný displej. Rovněž po stránce výkonu patří k naprosté špičce mobilního trhu. Vývojáři Samsungu přetvořili základní Android na nejvybavenější Androidí systém současnosti. Na druhou stranu je však třeba říci, že obří displej padne do ruky málokomu.

 

 

Kompletní galerie

Screenshoty

Fotoaparát