Šest 2TB disků: srovnání v populárních benchmarcích

Pevné disky tajemné a záludné

Protože srovnání šestice disků je materiál, který je příliš vydatný nejen na čtení a vstřebání, ale hlavně na zpracování, test rozdělíme na dvě části. Dnes se podíváme na výsledky populárních syntetických benchmarků, v příští části vám nabídneme ještě mírně upravené praktické testy a porovnání provozních vlastností.

2TB disky už dávno netrpí syndromem exkluzivního zboží s vysokohorskou přirážkou, této pozice se pozvolna ujímají 3TB modely. Poměřem cena/kapacita vycházejí v současnosti naopak nejlépe.

Jak odstartovala zelená vlna

Jednoho krásného dne, v dobách, kdy se už zdálo, že 5400otáčkové disky coby nejhorší lowend, který se hodí leda do levných kancelářských sestav, vyhyne, přišel někdo s tou geniální myšlenkou svézt se na zelené vlně, nemluvit o nevýhodách pomalejších a naopak vypíchnout jednu z jejich výhod. A nazvat ty levné a pomalejší disky úspornými. A postupně se této myšlenky chytli všichni výrobci.

V současnosti jsme se dostali tak daleko, že „zelené“ disky jsou už většinou první, které přicházejí s novou generací ploten, výjimkou není ani roční předstih před 7200otáčkovými disky. Těžko říci, jestli mají výrobci vždy u nových ploten kvůli vyšší hustotě záznamu větší potíže se čtením a zápisem při vyšších rychlostech a proto vypouštějí nejprve pomalejší disky, nebo jen vypuštění nové generace rychlejších 7200otáčkových disků záměrně brzdí, aby dnes už tak populární zelené disky tolik neztrácely na výkonu.

Nechtějte nic vědět...

Základní údaje, které zkušenějším napoví o výkonu pevného disku i provozních vlastnostech, jsou otáčky, kapacita na jednu plotnu či alespoň hustota záznamu, přístupová doba, počet ploten a počet hlaviček.

Dříve bylo jejich uvádění standardem. U některých disků už to výrobci dokázali dotáhnout k takové dokonalosti, že žádný z těchto údajů ve specifikacích neuvádí. Namísto toho nám raději servírují neškodné informace – že disk může pracovat při teplotách 0-60 °C (kolik lidí asi provozuje disk určený pro domácí uživatele jinde než v příjemně vytopené či klimatizované místnosti?), že s ním můžete v činnosti praštit tak, aby nezažil přetížení 30 G, které nebude trvat déle než 2 ms a v nečinnosti snese i 250 G (schválně, kolik z vás dokáže říct, kolik G to udělá a jak dlouho to trvá, když disk plácne z desky stolu na zem s kobercem?), že na disku je 3 907 029 168 sektorů, nebo že konektory SATA mají důlky, takže se do nich dá zacvaknout kabel se zámkem.

Další skvělý vynález, který nejspíš prosadilo marketingové oddělení výrobců disků, je kolonka average latency. Ve specifikacích špičkového WD Caviar Black se dozvíte, že činí 4,16 ms. Co to znamená a jak se k tomuto číslu dostanete? Jedna otáčka u 7200otáčkového disku trvá 8,333 ms. Když disk vystaví hlavičku na stopu, ze které chce číst, musí ještě počkat, než se pod hlavičku dotočí sektor, který chce přečíst. V závislosti na tom, jak daleko tento sektor od hlavičky je, může dotočení až o celou otáčku trvat 0-8,333 ms. Průměrně je to půl otáčky, tedy 4,16 ms. Výrobce nás tedy poctil tím, že ve specifikacích uvádí další v podstatě zbytečný údaj, který je pro všechny 7200otáčkové disky stejný a dá se snadno vypočítat.

[reklamni-kod]

Zatímco dříve se ve specifikacích uváděla průměrná přístupová doba (average access), která zahrnovala součet obou zpoždění (součet average latency a seek time, doby potřebné pro vystavení hlavičky na správnou stopu, která se u různých disků liší) a obvykle se pohybovala v rozmezí nějakých 11–17 ms. A když už výrobce neuváděl celkovou přístupovou dobu, udával alespoň průměrný seek, ke kterému stačilo přičíst average latency a věděli jste průměrnou přístupovou dobu. V papírech ale vypadá údaj průměrná přístupová doba 12,7 ms určitě hůř, než pěkné průměrné zpoždění 4,16 ms.

U Caviar Black se tento „důležitý“ údaj dozvíte, v případě Caviar Green už jej WD za důležitý nepovažuje a tak jej neuvádí. Souvisí to i s tím, že u zelených disků ve specifikacích maskuje rychlost otáčení výrazem „Intellipower“. To je další majstrštyk marketingového oddělení, díky kterému už se u disku z řady Caviar Green nebo AV-GP nedozvíte ani rychlost otáčení ploten.

 

Caviar Green a IntelliPower, aneb nesmrtelný mýtus o proměnlivých otáčkách

IntelliPower, aneb inteligentní řízení otáček?!

Opakuji to při každé vhodné příležitosti do zblbnutí a pořád to nestačí, protože ještě dnes se ve specifikacích v obchodech objevuje u zelených disků WD tvrzení, že běží rychlostí 5400–7200 ot./min a stále se najdou diskutující, kteří na to, že zelené Caviary neběží na 5400 ot./min, ale mají proměnlivé otáčky disků, přátelsky upozorňují v diskuzích.

Už se asi nepovede zjistit, kdo přesně s tím přišel jako první a proč. Největší část viny na tom má zajisté WD a nějaká tehdejší stať o Intellipower na stránkách WD a údaj ve specifikacích, protože v původní tiskové zprávě o prvním zeleném disku s Intellipower se psalo pouze:

IntelliPower™: A fine-tuned balance of spin speed, transfer rate and cache size designed to deliver both significant power savings and solid performance.

Dnes pojem WD IntelliPower rozšířil jako:

• A fine-tuned balance of spin speed, transfer rate and caching algorithms designed to deliver both significant power savings and solid performance. Additionally, WD Caviar Green drives consume less current during startup allowing lower peakloads on systems as they are booted.

Což se dá přeložit jako:

• Vyladěná rovnováha otáček, přenosové rychlosti a kešovacích algoritmů navržená tak, aby poskytovala výrazné úspory energie a spolehlivý výkon. Pevné disky WD Caviar Green navíc mají při startu menší odběr proudu, což umožňuje dosáhnout při bootování nižší špičkové zátěže.

Ve specifikacích disků ale ještě dnes na stránkách WD najdete takové tabulky:

Jisté je, že všichni uneseni touto až zázračně znějící možností měnit otáčky disku za chodu a tím šetřit energii šířili a šíří toto poselství o chytrých discích ještě dnes.

Western Digital chtěl podle všeho jen říci, že si nechává prostor pro to, aby vydal disky, jejichž otáčky budou nastavené napevno (tedy nikoliv s možností za chodu je měnit) na hodnotu v rozsahu 5400–7200 ot./min. I když jsou standardní hodnoty 5400 ot./min pro pomalejší desktopové 3,5" disky a 7200 ot./min pro ty výkonnější, z Barracud LP od Seagate s 5900 ot./min víme, že ani nestandardní otáčky nejsou tabu. A to je pravděpodobně i důvod, proč neuvádí u disků z řady Green onu „Average Latency“, podle které by se daly otáčky disku zpětně vypočítat.

Zelené disky AV GP na 7200 ot./min?

Další věc, která se často traduje, je, že disky z řady AV GP, tedy ty určené pro spotřební elektroniku, běží na 7200 ot./min. Netuším, jestli se objevily nějaké modely se 7200 ot./min (a netvrdím, že tomu tak nemůže být nebo že tomu tak někdy dříve nebylo). Samotný Western Digital ale neuvádí ve veřejně dostupných specifikacích této řady nic jiného než maskovací „IntelliPower“ nebo rozsah 5400–7200 ot./min, jak je v tabulce výše. Čert ví, odkud e-shopy informaci o 7200ot./min mají. S jistotou můžeme říci, že je tento údaj nesmyslný u 3TB disků, protože kdyby WD dokázal vyrábět a prodávat disky se 750GB plotnami na 7200 ot./min, segment úsporných disků pro DVD rekordéry a podobná zařízení by byl asi ten poslední, kam by jej nasadil.

Další drobností, která mluví proti 7200ot./min, je jejich spotřeba. Zatímco 7200otáčkové disky Caviar Blue a Black s pouhými dvěma plotnami mají udávanou spotřebu při čtení a zápisu 6,8 W a Caviar Black se čtyřmi plotnami dokonce 10,7 W, zeleným diskům pro PC i spotřební elektroniku stačí 6 W při čtyřech plotnách, 5,3 W se třemi a 4,9 W se dvěma plotnami. Spotřeba zelených Caviarů a AV-GP při práci je stejná, přičemž o discích z řady Green pro PC se to, že by běžely na 7200 ot./min, netvrdilo (tedy alespoň doufám).

Marketingový „Intellipower“ zkrátka nadělal více škody než užitku. Zákazník sice možná netrpí předsudky, že mu WD vlastně nabízí jen pomalý 5400otáčkový disk, zato dokonale zmátl všechny obchodníky a potažmo i zákazníky.

Různý výkon, různá spotřeba, různá hlučnost… A stejné značení

Nepřesné a nepříliš popisné specifikace, které nám výrobci disků předkládají, jsou podle všeho záměr. Pokud neuvedete klíčové charakteristiky disku, můžete do šasi posadit jakékoliv útroby a prodávat jej stále pod stejným označením. Naštěstí se obvykle vlastnosti mění k lepšímu (například po příchodu ploten s vyšší hustotou záznamu začal WD místo tří 333GB ploten používat u 1TB disků dvě 500GB plotny). Smůlu máte ale v okamžiku, kdy na základě testů lepšího modelu pořídíte pomalejší disk se stejným modelovým značením ze starších zásob. Tak jako tak není dobré, že díky tomu kupujeme zajíce v pytli a u produktů, u kterých nás zajímá výkon, teploty či hlučnost, nemáme šanci zjistit, jak na tom jsou, dokud si je sami nevyzkoušíme. A co je horší, že tyto manýry od WD už pochytilo i pár zbývajících výrobců klasických pevných disků.

Seagate je v tomto ohledu naopak velmi sdílný, nesmíte se ale dívat jen do základních specifikací, které uvádí na stránkách, ale chce to stáhnout přímo manuál ke konkrétnímu disku, kde se dozvíte většinu informací. Zatím se dá říci, že v případě Seagatu víte, co kupujete, na druhou stranu ale Seagate kvůli tomu nemá tak pestrou nabídku, jako Western Digital, a starší modely časem na konkurenci výrazněji ztrácí.

S v současnosti nepříliš populárními pevnými disky Hitachi (a ještě dříve IBM) se už můžeme pomalu loučit, odkoupení diskové sekce Hitachi oznámil Western Digital už letos v březnu a dá se čekat, že disky prodávané pod touto značkou z trhu postupně zmizí.

Obdobné je to bohužel i u dalšího menšího konkurenta obou molochů, u nás hodně populárního Samsungu, kterého letos v dubnu slupl pro změnu Seagate. Disky Maxtor skončily pod křídly Seagate coby lowend v externích boxech a postupně zmizely ze světa, doufejme, že podobně nedopadnou Samsungy. Vždyť ještě nedávno se Samsung jako první chlubil tím, že nabídne disky s kapacitou 1 TB na plotnu. Z větších hráčů tak zůstává už jen Toshiba, ta se ale věnuje spíše mobilním diskům a enterprise segmentu.

 

WD Caviar AV-GP nesmí do PC! Neumí opravovat chyby. Opravdu?

Caviar AV-GP pro video: Když má kvantita přednost před kvalitou

Nejen po českých fórech a diskuzích koluje informace (nebo spíš dezinformace?), že pevné disky z řady AV GP nejsou vhodné k ukládání dat, protože mají deaktivovanou korekci chyb. Chvíli jsem pátral, odkud by mohla pocházet, a vypadá to, že všechny cesty vedou na Tech ARP.

Na něm se v recenzích Caviarů z řady AV-GP pravidelně objevuje upozornění, že jsou disky AV-GP navržené tak, aby před korekcí chyb upřednostňovaly dokončení požadovaných příkazů. Tím se má zabránit tomu, aby se kvůli drobné chybičce při čtení nebo zápisu, která se na nahrávaném či přehrávaném videozáznamu projeví krátkým výpadkem obrazu (barevné čtverce, kostičkování), disk při snaze o opravu chyb nezarazil a nedošlo k mnohem většímu výpadku. V segmentu stolních PC či serverů je ale podobné chování neakceptovatelné (nikdo přece nechce, aby disk uložil soubor, který se bude lišit od originálu jen kvůli tomu, že se disk před korekcí chyb upřednostnil snahu zapsat data v požadovaném čase).

[reklamni-kod]

Už na tomto místě je poučka z TechARPu v rozporu s tím, co se traduje – totiž zatímco na Tech ARP se říká, že korekce chyb se přeskočí až v okamžiku, kdy se nepodaří provést ji v požadovaném čase (jak dlouho to má být nikdo neuvádí), v převyprávěné formě se už dozvíte, že AV-GP chyby neopravují vůbec a proto je riskantní na ně nahrávat cokoliv jiného než nějaký videozáznam, na kterém zase tolik nezáleží.

Samotný Western Digital toho ve specifikacích moc neuvádí, ale dozvíte se alespoň to, že jsou disky řady AV-GP vybavené technologií SilkStream, což je (ocituji materiály české pobočky):

Optimalizace pro plynulé přehrávání až dvanácti současných datových toků HD digitálního videa. Technologie SilkStream je kompatibilní se sadou příkazů ATA pro vysílání datového toku. Díky tomu může uživatel CE využívat standardní správu vysílání datového toku a možnosti opravy chyb.

Jediné trochu rozsáhlejší vlákno, ve kterém se na dotaz „Proč se disky AV-GP nemají používat do desktopu“ dozvíte víc, než že to, že neopravují chyby, jsem objevil na fóru PC Review. Zazněla v něm i zajímavá domněnka, že disk korekci chyb limituje pouze v případě, že se pro čtení či zápis využije sada příkazů pro streamování. Je to jedna z vlastností, kterou mají disky pro spotřební elektroniku navíc a může jí využívat spotřební elektronika, ale už ne disk v PC při běžné komunikaci. O něco dále ve stejném vlákně je i odpověď od technické podpory WD, ve které se praví, že disky AV jsou navržené pro používání v Audio/Video zařízeních, ale používání na PC by nemělo způsobit žádné problémy. Používání disků AV v počítačích má být bezpečné a žádné potíže by objevit neměly.

Rozhřešení vám nedám, můžete se o ně ale pokusit v diskuzi pod článkem

Pokročilé formátování, aneb se 4kB sektory za větší kapacitou

Další důležitou zákěřností větších (a zejména úsporných disků) je tzv. Advanced Format, pokročilé formátování, které místo dříve používaných 512B fyzických sektorů zavedl 4kB sektory. Motivací jsou především menší režie a s tím možnost uložit na stejnou plochu větším množství dat.

Disk totiž standardně ukládá do fyzických 4kB sektorů, ale navenek se tváří, jako by měly 512b. Pokud jej naformátujete souborovým systémem se 4kB sektory (u NTFS je to v současnosti standardní velikost) a disk neví, že má logické sektory přesně napasovat na fyzické sektory na disku, může se posunout o x-krát 512b. Při některých operacích pak musí disk číst místo jednoho fyzického sektoru dva a ten logický si z nich vyzobnout, což může čtení a zápis zpomalovat. Podrobně jsem se tomu věnoval v testu 3TB WD Caviar Green se 750GB plotnami, najdete tam i graficky znázorněno, v čem je problém a také jak případné chyby vzniklé při klonování systému nebo instalaci Windows XP napravit.

A ještě jedna drobnost – můžete si všimnout, že rychlé disky setrvávají zatím na 512B sektorech. Důvod je prostý, jsou menší, takže je práce s nimi je rychlejší a zatímco u zelených disků na výkonu tolik nezáleží, u rychlých disků by bylo škoda zbytečně se připravovat o výkon.

 

Testovací sestava

Testovací konfigurace

Pevné disky testujeme na stejné sestavě, jako grafické karty. Protože použitá starší deska od Gigabyte pro platformu LGA 1366 nemá ještě integrovaný řadič SATA 6 Gb/s, do slotu PCIe ×4 jsme osadili samostatný řadič Kouwell osazený čipem Marvell 9128, čip, který řada výrobců integruje i na základní desky.

V systému je nainstalovaná i červencová záplata KB982018, která
má vylepšovat výkon disků s Advanced Disk Formátem se 4KB sektory.

Podrobný popis testovací sestavy najdete v článku Ze zákulisí: nové sestavy pro měření grafik a hlučnosti. 

Základní deska Gigabyte EX58-UD5 je osazená „extrémním“ šestijádrovým Core i7-980X. Procesor je přetaktovaný na 3,8 GHz při napětí zvýšeném na 1,344 V (podle CPU-Z).

V BIOSu jsou vypnuté úsporné technologie. Důvod je opět jednoduchý – co nejvíce omezit vliv procesoru při měření spotřeby grafické karty. Kvůli snížení chyby při měření, ke kterým by jinak docházelo kvůli automatickým a nevyzpytatelným změnám taktovací frekvence, je vypnutý Turbo Boost.

Paměti DDR3-1600 běží na 1360 MHz při časování 8-8-8-22-1T a 1,64 V.

Procesor chladí výkonný Coolink Corator DS, který můžete znát z testu zveřejněného na ExtraHardware.

„Levný“ Centurion od Cooler Master se k podobné sestavě na pohled ani trochu nehodí, ale jde o skříň s typickou (a stále ještě nejčastěji používanou) koncepcí a konfigurací chlazení. V bočnici jsem zalepil otvor v místě chladiče procesoru – při použitém chladiči procesoru a daném uspořádání systémového chlazení nadělal víc škody než užitku.

Vepředu je 1000otáčkový Cooler Master dodávaný se skříní. Zadní systémový ventilátor Nanoxia FX12 (možná si jej ještě pamatujete z naší recenze) může v případě potřeby běžet až na 2000 ot./min, pomocí panelu je zregulovaný na 1500 ot./min, při kterých je aerodynamický hluk ještě únosný.

O napájení se stará 920W Enermax Revolution 85+ má vysokou účinnost, nabízí vysoký výkon a umožňuje i bezproblémový provoz řešení postavených na 3-way SLI či CrossFireX ze tří karet. Při časté manipulaci se náramně hodí odpojitelná kabeláž, která ve skříni zbytečně nepřekáží. K samotnému průvanu ve skříni zase tolik nepřispívá, ventilátor obvykle běží v rozmezí 800-900 ot./min.

Pevný disk VelociRaptor VR150 (WD3000GLFS) s kapacitou 300 GB používáme především kvůli rychlejšímu načítání her.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Operační systém, nastavení a ovladače

• Microsoft Windows 7 Ultimate (64bitová verze)
• vypnuta automatické defragmentace, aktualizace i swap file na
  všech jednotkách
• DirectX redist August 2010
• Intel INF
  9.1.1.1

Grafické karty testujeme na 30" LCD panelu HP LP3065

Za

poskytnutí hry Battlefield Bad Company 2 děkujeme
společnosti Electronic Arts Czech Republic.

Za
poskytnutí hry Aliens vs. Predator děkujeme společnosti CD Projekt.

Za
poskytnutí hry Anno 1404 děkujeme společnosti Playman.

 

Samsung EcoGreen F4 HD204UI, 2 TB

Samsung EcoGreen F4 HD204UI, 2 TB

Označení Spinpoint F1 kdysi proslavily velmi populární rychlíky, řada Spinpoint F2 zase vešla ve známost spíše úspornějším 5400otáčkovým diskům. Současná modelová řada výkonných 7200otáčkových disků ještě zůstala trčet na označení Spinpoint F3, zatímco Ecogreen F3 pomalu vytlačily disky z generace EcoGreen F4. Jestli je F4 pro Samsung konečná, nebo ne, to teprve uvidíme.

Samsung totiž jen chvíli před oznámení o odkoupení Seagatem HN-D201RAE předváděl na CeBITu disk s terabajtovými plotnami z další řady rovnou označené jako Spinpoint F6 EcoGreen (ano, Spinpointy F5 výrobce přeskočil).

Model HD204UI využívá předposlední generaci ploten s kapacitou 667GB na plotnu. K dosažení kapacity 2 TB tedy stačí jen tři. Disk využívá Advanced Formatu se 4kB sektory.

Z testovaných disků má už jen jako jediný jen 32MB cache. Zda a jaký je to hendikep, se můžete zatím přesvědčit ve výsledcích syntetických testů. Komunikuje přes starší rozhraní SATA 3 Gb/s.

 

 

Seagate Barracuda Green ST2000DL003, 2 TB

Seagate Barracuda Green ST2000DL003, 2 TB

Na stránkách Seagate je tento model označený jako Barracuda Green, v cenících i na štítku ale najdete i označení Barracuda LP. Na rozdíl od WD modelové značení přísluší jediné konfiguraci disku.

Seagate u svých úsporných Barracud zvolil nestandardní řešení, díky kterému ostatní výrobce lehce trumfnul alespoň v některých parametrech a vlastnostech i přesto, že používá stejně jako zelené Samsungy či Caviary 667GB plotny.

Namísto tradičních 5400ot./min totiž zvedl rychlost disku na 5900 ot./min. Díky tomu se zvedá především rychlost sekvenčního čtení a zápisu.

Trochu se krátí i zpoždění způsobené otáčením ploten. Na výsledcích testů to ale není znát, můžeme se domnívat, že je to proto, že ve srovnání s latencí, kterou může způsobit jiné nastavení AAM a „línější“ hlavičky, je zisk 0,5ms zisk zanedbatelný.

Disk rovněž využívá Advanced Format, Seagate ale na rozdíl od WD nenabízí žádné utilitky pro srovnání sektorů, zelené Barracudy vybavil technologií SmartAlign, která má správné zarovnání sektorů zajistit sama bez nutnosti podpory ze strany softwaru.

 

 

 

 

Western Digital AV-GP WD20EURS, 2 TB

Western Digital AV-GP WD20EURS, 2 TB

Zeleným diskům od Western Digital pro spotřební elektroniku už jsme se v úvodu věnovali více než dost.Své disky pro DVD rekordéry a podobná zařízení nabízejí i ostatní výrobci, Westernu se ale bůhvíjak podařilo, že modelová řada AV-GP je mnohem populárnější, zatímco o konkurenčních alternativách, jako je třeba Barracuda SV35, se prakticky neví.

Disk má obdobné parametry, jako standardní zelený WD20EARS. „Inteligentní otáčky“ jsou natvrdo nastavené pravděpodobně na 5400 ot./min. Disk má s velkou pravděpodobností tři plotny (mít dvě, určitě by se s tím WD neváhál alespoň v tiskovce pochlubit, protože by to znamenalo dosavadní vrchol nabídky, tedy 1TB plotny), a čtyři plotny by se zase do šasi nevešly – je to patrné na vybrání ze spodní strany disku.

Hlavní rozdíl je ve firmwaru, který je optimalizovaný pro streamování více datových toků najednou (např. současné přehrávání záznamu z disku a zároveň nahrávání, nebo nahrávání z více zdrojů současně). A disk podporuje i instrukce, které vznikly speciálně kvůli spotřební elektronice.

Optimalizaci, která brání tomu, aby se při pokusu o opravení kritických chyb zadrhnul (kdo někdy měl umírající disk, ví, jak dlouho může trvat beznadějná snaha o čtení nebo přemapování vadných sektorů), jsme se taky věnovali už dost.

Další rozdíl by měl být v nastavení AAM, AV-GP má totiž ve srovnání s klasickým WD Green pomalejší seek. Zdali je mezi disky nějaký znatelný rozdíl a línější hlavičky mají vliv na hlučnosti i v praxi ukáží až další měření.

 

Western Digital Caviar Green WD20EARS, 2TB

Western Digital Caviar Green WD20EARS, 2TB

Caviar Green je základní, rovněž zřejmě tříplotnový disk s kapacitou 667 GB na plotnu. Stejně jako model AV-GP využívá 4kB sektory (Advanced Format), které mohou způsobovat potíže u operačních systémů, které se 4kB sektory ještě nepočítaly (např. Windows XP) nebo u některých starších programů pro klonování disků.

 

 

Seagate Barracuda XT ST32000641AS, 2 TB

Seagate Barracuda XT ST32000641AS, 2 TB

Seagate Barracuda XT byl první disk vybavený rozhraním SATA 6 Gb/s. Při rychlostech, které klasické disky zatím dosahují (byť jde o vyšších 7200ot./min, jako v tomto případě), to ale nemá nějaký zřetelný přínos pro výkon (snad s výjimkou možnosti rychlejší komunikace s interní cache disku).

Disk má čtyři plotny a osm hlaviček – ve specifikacích to Seagate sice neuvádí, ale na rozdíl od WD se tento údaj dá najít alespoň v manuálu, kde jsou o něco podorobnější tabulky.

Oproti poslední generaci Caviar Black je o něco starší a tak není divu, že je i pomalejší. Seagate se ale v poslední době moc nepokoušel Westernům konkurovat v maximálních výkonech, dává dohromady spíše kompromisní řešení s agresivnějším nastavením AAM a tlumeným seekem.

 

 

Western Digital Caviar Black WD2002FAEX, 2TB

Western Digital Caviar Black WD2002FAEX, 2 TB

WD2002FAEX je z testovaných disků nejmladší, nahradil starší model s pěti plotnami (tehdy ještě WD alespoň u černých Caviárů určených pro nadšence počet ploten ve specifikacích netajil).

Ze syntetických testů je zřejmé, že s výkonem je na tom většinou nejlépe a jde o nejvýkonnější 7200otáčkový disk, co můžete pořídit. Oproti lidovějším modelům ze série WD Caviar Blue je příplatek za nepříliš zřetelný nárůst výkonu obrovský, ale to už je klasická daň za exkluzivitu. I tak ale nejde o nějaké horentní sumy, doby, kdy nejlepší pevné disky pro PC stávaly kolem deseti tisíc bez daně jsou definitivně pryč. Dražší příčky navíc okupují větší „levné“ zelené disky s kapacitou 3 TB.

Jaký přínos má vysoký výkon v syntetických testech, na to se můžete podívat dál, a jak se projeví v praxi a jakou daň v podobě vyšší hlučnosti, zahřívání či spotřeby za to zaplatite, se dozvíte v další části testu.

 

AS SSD Benchmark

AS SSD Benchmark

 

HD Tune Pro 4.61 Random Access, čtení

HD Tune 4.61 Random Access, čtení

 

HD Tune 4.61 Pro Random Access

HD Tune 4.61 Pro Random Access, zápis

 

HD Tune Pro 4.61 Benchmark Pro, čtení

HD Tune Pro 4.61 Benchmark, čtení

 

HD Tune Pro 4.61 Benchmark, zápis

HD Tune Pro 4.61 Benchmark, zápis

 

HD Tune Pro 4.61 Extra Tests, čtení

HD Tune Pro 4.61 Benchmark, čtení

 

HD Tune Pro Extra Tests, zápis

HD Tune Pro 4.61 Benchmark, zápis

 

PCMark 7

PCMark 7

 

PCMark Vantage

PCMark Vantage

 

 

Namísto závěru

Výsledky syntetických testů a testů, ve kterých se autoři snažili co nejvěrněji a hlavně co nejopakovatelněji simulovat reálné používání, máme za sebou. Stačilo by připojit ke každému disku nějaký komentář o teplotách a hlučnosti a náš test by mohl na tomto místě končit.

Přestože umožňují disky na základě nějakých kritérií seřadit podle výkonu, o tom, jak se tyto rozdíly projeví při reálném používání toho normálnímu člověku moc neřeknou.

Proto se můžete těšit na další sadu výsledků praktických testů s metodikou, kterou jsem vám již představil, doladěnou na základně připomínek, a také na testy provozních vlastností a celkové hodnocení disků. Už ze syntetických testů je patrné, že nebude černobílé, konfigurace, výkon a provozní vlastnosti disků jsou víc než u většiny dalších komponent spíše otázkou kompromisu.