Síťová úložiště Asustor AS-602T a AS-604T: Konečně pořádná konkurence

Samotný název výrobce v mnohých z vás evokuje jiného výrobce počítačového hardware – Asus. Neodpustil jsem si to a zástupců společnosti se na to zeptal. Situace je taková, že v Asustoru je prý spousta lidí, kteří dříve pracovali v Asusu, ale společnosti jako takové spolu nemají nic společného. Asus se tak může i dál pokoušet prorazit na trhu s NAS s následovníkem NAS-M25.

Pokud se podíváte na stránky výrobce, najdete aktuálně zalistovaných dvan8ct modelů úložišť. Možná se vám to zdá málo, věřte ale, že si vybere prakticky každý. Jen letmý pohled na specifikace vám ukáže, že v Asustoru to myslí vážně a chtějí se připojit mezi výkonovou špičku v dané kategorii.

Všechna úložiště mají shodné designové prvky, liší se jen v rozměrech a počtu disků, které je možné osadit. Pokud máte raději futuristické zpracování, Asustor vás nejspíš zklame, tělo NASu je fádní, uhlazené, chladné, funkční. A tak to má být.

 

Jako první jsem vybalil AS-602T. Krabice s minimálním potiskem obsahuje všechny základní informace, které potřebujete vědět. Uvnitř jsou všechny součásti poctivě uspořádány a opatřeny měkkým materiálem bránícím poškození při přepravě.

Dvoudiskové úložiště je napájeno pomocí dodaného adaptéru, zdroj by se do malého těla nejspíš nevešel. Na přední i zadní straně NASu najdete po jednom konektoru USB 3.0, tím ale výčet portů nekončí – na zadním panelu je dvojice eSATA, čtyři USB starší revize, dva konektory gigabitového Ethernetu a nechybí ani HDMI. O chlazení se stará 70mm ventilátor.

Situace u AS-604T je v mnoha ohledech velmi podobná. Napájecí adaptér u dvoudisku byl však nahrazen u čtyřidsku integrovaným zdrojem a průměr ventilátoru povýšil na 120 mm. Konektorová výbava je nachlup stejná.

    

Shodná jsou i „střeva“ úložiště, dvoujádrový Intel Atom na frekvenci 2,13 GHz je podporován gigabajtem operační paměti. Ta je realizována jediným SO-DIMM modulem, není ale problém dokoupit až 3GB moduly a nahradit je. Kompletní specifikaci najdete v tabulce.

Úvod

Instalace a firmware podle Asustoru

Instalace a firmware podle Asustoru

K úložišti dostanete instalační médium, které se okamžitě po vložení přihlásí ke slovu. Instalační procedura probíhala v našem případě v anglickém jazyce, přesto věřím, že i méně zkušení uživatelé si s instalací poradí.

Jako první je potřeba nainstalovat aplikaci Control Center, která umí prohledat síť a nabídne všechna dostupná zařízení Asustor. Můžete jich klidně spravovat několik naráz. Vyhledávání bylo až neobvykle rychlé, a to i přesto, že jsem vyhledával v síti, ve které je přes 150 dalších zařízení.

Po inicializaci aplikace nabídne instalaci u těch zařízení, která ještě neobsahují kompletní firmware. Pro nezkušené je k dispozici „1-click Setup“, který vytvoří základní nastavení podle doporučené šablony. Já jsem šel cestou vlastní instalace.

V několika krocích jsem tak musel nastavit název úložiště, heslo a vybrat variantu pole RAID. Zbytek nastavení je již plně v režii aplikace, která vás o pár okamžiků později přepne do webového rozhraní.

V mém případě jsem byl prakticky okamžitě upozorněn na dostupnou aktualizaci systému ADM (Asustor Data Master). Úložiště si stáhlo přibližně 80 MB dat, aktualizace vyžadovala restart, po něm už jsem byl ale schopen normálně pracovat.

Webové rozhraní se snaží pomoci méně zkušeným majitelům úložiště a nabízí průvodce nastavením, kde si můžete vytvořit další uživatelské účty, sdílené složky a povolit konkrétní síťové služby a protokoly. Zároveň zobrazí možnost pro instalaci aplikací či zálohování obsahu úložiště.

 

Pokud je řeč o dostupných aplikacích, Asustor je v tomto ohledu neuvěřitelně aktivní. V současné době je k dispozici pře 100 různých rozšíření a jejich počet neustále roste. Spousta funkcí je přitom dostupná v systému už v základu.

Mezi textem najdete několik obrázků z galerie screenshotů, nebylo však v mých silách otestovat všechny možnosti tohoto propracovaného systému. Osahat si webové rozhraní můžete v Live Demu, které dal výrobce k dispozici. Své postřehy sepsal i kolega Radek Kejduš pro Extra PC.

 

 

Testovací sestava a metodika

Základem testovací sestavy se stala základní deska Asus P7P55 WS SuperComputer, která disponuje dvojicí síťových karet Realtek 8112L. Ty disponují schopností pracovat v režimu tzv. bondingu, často také známého jako teaming. Síťové karty se pomocí ovladače spojí do jednoho připojení a navýší tak maximální teoretickou propustnost. Do volného PCI slotu je přidána ještě jedna síťová karta, která slouží výhradně pro připojení do lokální sítě (a přístup k internetu).

Touto schopností disponují také některá síťová úložiště, jelikož jejich výkon již naráží na úzké hrdlo gigabitového Ethernetu. Na současné sestavě tak bude možné změřit opravdu maximální dosažitelný výkon.

Pro testy síťových úložišť není nutné využívat nejvýkonnější procesor na trhu, použitý Intel Core i5-661 (dvoujádrový procesor s HT) na taktu 3,33 GHz bohatě postačí. Na základní desce je osazeno celkem 16 GB operační paměti DDR3 na frekvenci 1333 MHz.

Část operační paměti je využita pro tvorbu RAMdisku o velikosti 4 GB, ze kterého je na úložiště odesílán balík 46 178 souborů rozesetých ve 4404 složkách o celkové velikosti 3,79 GB. Operační paměť je při práci s takto malými soubory několikanásobně rychlejší než pevné disky, zbavuji se tak dalšího úzkého hrdla při testech.

Jako primární pevný disk pro většinu praktických testů nakonec poslouží SSD s řadičem SF-2281, konkrétně model OCZ Vertex 3 s kapacitou 60 GB. Pravidelní čtenáři schopnosti tohoto zařízení znají, při práci s komprimovatelnými soubory dosahuje přenosových rychlostí až 500 MB/s v obou směrech. Vzhledem k tomu, že při testech využívám přenosu 10GB prázdného VHD souboru, není problém dosáhnout maximálních rychlostí (limitovaných řadičem disků, který má propustnost maximálně 3 Gb/s).

Zbylé, pro testy nepodstatné komponenty naleznete ve shrnující tabulce. Jako operační systém posloužil Windows 7 Ultimate 64-bit se všemi dostupnými aktualizacemi, včetně Service Pack 1.

Metodika

Ze všeho nejdříve síťové úložiště připojím do stávající sítě a zkontroluji dostupné aktualizace firmware. Ty někdy přinášejí významné navýšení výkonu. Na úložišti vytvořím novou sdílenou složku a přidám uživatelský účet.

Poté zkontroluji spuštěné služby na úložišti, ponechávám zapnutou pouze podporu pro přenos pomocí protokolu FTP, CIFS a Rsync. Nakonec se přesunu do nastavení sítě a změním potřebné položky tak, aby odpovídali testovacímu prostředí.

U dvoudiskových modelů provádím testy při nastavení diskového pole RAID 0 a 1, u vícediskových se snažím otestovat všechna dostupná nastavení (RAID 0, 1, 5, 6, 10). Pokud je k dispozici protokol iSCSI, provádím pak testy ještě s ním (v režimu RAID 1 u dvoudiskových, respektive RAID 5 u vícediskových úložišť).

Úložiště je poté připojeno napřímo do testovacího počítače pomocí gigabitového Ethernetu. Na této síťové kartě je zakázán firewall a chybí i připojení k internetu. Díky tomu je zajištěno, že úložiště nebude zpracovávat požadavky jiných počítačů v síti a provoz nebude blokován.

Prvním testem je rychlost čtení a zápisu skrz protokol FTP. Na počítači je nainstalován klientský software FileZilla, po úspěšném spojení s úložištěm je na úložiště odeslán 10GB soubor VHD (zdrojem dat je výše zmíněný SSD). Výsledná rychlost je počítána z doby trvání přenosu. Poté je soubor opět stažen (a na zdrojovém disku přepsán).

Následuje stejný test, tentokrát jsou však data přenášena protokolem CIFS/SMB. Na počítači je nainstalován program FastCopy, který slibuje vysoký výkon přenosu a zároveň přináší komfortní možnosti nastavení, navíc po dokončení přenosu sám zobrazí průměrnou rychlost.

Test s FastCopy je proveden ještě jednou, ale s jinými zdrojovými daty – na RAMdisk je nahrán balík 46 178 souborů rozesetých ve 4404 složkách o celkové velikosti 3,79 GB. Data z RAMdisku jsou pak přenášena na síťové úložiště. Rychlost takového přenosu je mnohem nižší než v případě velkého souboru.

Následují kombinovaná měření přenosu pomocí protokolu FTP i CIFS. V jeden moment je zahájen přenos oběma protokoly (z různých umístění do různých umístění) v různých kombinacích. Cílem tohoto testu je ukázat, jak se úložiště bude chovat při současné práci dvou uživatelů. Problém s tímto testem mají zejména jednodiskové modely, kdy pevný disk nestíhá provádět obě operace naráz a přenos v jednom či druhém směru utlumí na minimum.

V testovací metodice mají zastoupení také syntetické testy. Pro testy síťových úložišť jsem použil dvojici oblíbených benchmarků pro pevné disky – CrystalDiskMark a ATTO disk benchmark.

Nově také přibyl test přenosu pomocí Rsync – na úložišti je v samém závěru testů nastavena zálohovací úloha (pokud to samozřejmě úložiště dovolí) a odeslána pomocí Rsync do počítače. Jelikož systém Windows 7 Rsync nativně nepodporuje, je použit software Deltacopy. Rychlost přenosu je vypočítána pomocí časových razítek vytvořeného souboru.

Testy výkonu – FTP, CIFS

ATTO Disk Benchmark, CrystalDiskMark x64 3.0

Na testování síťových úložišť se dají využít tradiční diskové benchmarky, využil jsem dva velmi oblíbené — ATTO Disk Benchmark a CrystalDiskMark. Každý z nich testuje propustnost trochu jinak, a tak vám nabídnou ucelený obrázek o výkonu.

FTP a CIFS podruhé a dvakrát

Ještě jednou se podívejte na výkon zařízení při přenosu dat pomocí CIFS a FTP, tentokrát však na zařízení budou probíhat dvě operace současně. Cílem je ukázat, jak se úložiště bude chovat při více operacích probíhajících různými směry.

Současné čtení FTP i CIFS

Při tomto testu je ze zařízení čten 10GB soubor ze dvou různých umístění, stahování probíhá současně pomocí FTP (FileZilla) i CIFS (FastCopy).

Současný zápis FTP i CIFS

Při tomto testu je do zařízení nahráván 10GB soubor ze dvou různých umístění, nahrávání probíhá současně pomocí FTP (FileZilla) i CIFS (FastCopy).

 

Současný zápis FTP a čtení CIFS

Při tomto testu je do zařízení nahráván 10GB soubor pomocí FTP, přičemž současně dochází ke stahování jiné kopie souboru pomocí CIFS.

Současný zápis CIFS a čtení FTP

Při tomto testu je do zařízení nahráván 10GB soubor pomocí CIFS, přičemž současně dochází ke stahování jiné kopie souboru pomocí FTP.

Současný zápis a čtení CIFS

Opět stejný scénář, tentokrát komunikaci se zařízením zajišťuje v obou úlohách CIFS protokol (dvě instance programu FastCopy provádějí download i upload souboru z různých umístění).

Záloha 10GB souboru pomocí Rsync

Závěr

Závěr

Asustoru se nástup na trh rozhodně vydařil. Místo jemného oťukávání dolních příček se raději pustil do vyšší střední třídy, kde se mu bezpochyby bude dařit. Z hlediska výkonu na tom není vůbec špatně, v některých ohledech překonává osvědčené modely Synology, jindy zase Synology vítězí. Zbystřit by však měli především uživatelé protokolu Rsync, kde Asustor vítězí na plné čáře.

Asustor AS-602T

Toto dvoudiskové úložiště potěší zejména ty z vás, kteří touží po vysokém výkonu a zároveň chtějí úložiště využívat i jinak, než jen na sdílení souborů. Dostupné HDMI lze využít i pro přehrávání obsahu na televizi. Ano – stačí připojit televizi, USB klávesnici a myš (klidně i bezdrátovou) a zábava může začít.

Při zápisu si úložiště vezme ze sítě 27 W, spotřeba se však sníží po uspání disků. V režimu spánku se jedná o 1,4 W. Mimochodem, z tohoto režimu se úložiště probudí k životu v rámci několika vteřin. Kompletní boot po vypnutí je pak otázkou necelé minuty.

+ výkon

+ dobrá cena

+ nízká hlučnost

+ HDMI

+ dostupné aplikace

- vyšší spotřeba při práci

- RAID 1 představuje snížení výkonu při zápisu (může řešit firmware)

Graf ceny produktu Externí box ASUSTOR AS-604T poskytuje server Heureka.cz

Asustor AS-604T

O čtyřdiskové variantě by se dalo napsat prakticky to samé. Však jsou oba modely prakticky stejné, liší se jen počtem disků (a cenou). Čtyři disky už pro domácí použití mohou být trochu přehnané, nebál bych se AS-604T cílit spíše na menší firmy či opravdu náročné uživatele, kteří úložiště využijí naplno.

+ výkon

+ dobrá cena

+ nízká hlučnost

+ HDMI

+ dostupné aplikace

- vyšší spotřeba při práci

Graf ceny produktu Externí box Asustor AS-602T poskytuje server Heureka.cz