S počítačovým pirátstvím má zkušenost každý a kdo říká, že ne, lže. Tak je to prosté. Stačí kamarádovi vypálit DVD s filmem a i kdyby šlo o kopii originálního disku, jenž jste si zakoupili, je to nezákonné. Někdo to tedy dělá z nevědomosti, jiný s maximálním sebezapřením, další ze škodolibosti a ti ostatní si řeknou, že o nic nejde. Taky nejde… Nebo ano?
Držitelé autorských práv se ohánějí ušlými zisky v řádech milionů, jenže to je všechno vázané na předpoklad, že by si, nebýt pirátů, každý dané dílo koupil. Copak se však dá něco takového očekávat? Ano, autoři to očekávají. Cena jejich tvorby stoupá společně s neprodanými kusy, což je samozřejmě naprosto absurdní, ale funguje to tak.
Zabavená média z tržnice, foto: ČPÚ
Tím pádem zase na druhé straně přibývá zájemců o pirátskou kopii, jež je zdarma. Poctivý zákazník pak zaplatí nejvíce. Nejen co se týče financí. Přibydou antipirátské spoty na DVD s filmy. Pirát se jich zbaví, poctivec je trpitelsky zhlédne. Objeví se sofistikované ochrany před kopírováním u softwaru – zdržující instalaci, vyžadující připojení na internet a kolikrát s takovou chybou, která instalaci dokonce znemožní úplně. Pirát opět ochranu přeskočí, vymaže. Zůstane ctihodnému občanovi a ten stráví hodiny voláním na technickou podporu, kde mu v 90 % stejně nikdo neporadí.
Piráti s lepší technickou podporou
Ani tím to nicméně nekončí. Pirátská komunita se o své „zákazníky“ totiž stará i po distribuci. Tato neoficiální technická podpora funguje. Vydává opravy a oficiální distributor jakoby rezignoval. V duchu hesla: „Hry se neprodávají, tak nač se tím zabývat“ chrlí disky se softwarem, aby ten poruchový následně prodal se slevou. Bez upozornění na chybu samozřejmě.
Potíž vězí v nekomunikaci distributora se zákazníkem, jež je způsobena chybou na obou stranách. Většina lidí se nechce zabývat řešením ve své podstatě malicherných záležitostí, hlásit sebemenší errory. Každý problém sestává z několika menších a zde to není jiné. Vedle ceny a nedostatku následné péče o zákazníka je pak dalším důvodem, proč se lidé uchylují k pirátským kopiím, fakt, že řada pirátských verzí je dostupná ještě před oficiálním vydáním daného díla. Nelze se tedy v mnoha případech divit nechuti zákazníků investovat do legálních distributorů, byť by to mělo znamenat sebemenší obnos.
FBI varuje… foto: WhatGrindsMyGears
To je pravděpodobně hlavní motivace pirátů i jejich „zákazníků“. Z jakési anarchie či obecného znechucení komerčně založenou společností dávají najevo své přesvědčení tím, že koupí nepodpoří velké korporace. Přemrštěné ceny jim dávají za pravdu – navíc, když sami distributoři posléze uvolní zboží za ceny nižší. Těžko pak na pirátství nahlížet jako na zločin. Vždyť u nás ani neexistuje trh s pirátskými kopiemi (nepočítáme-li zoufalé pokusy na tržnicích), nikdo se je nesnaží prodávat. Vše funguje v komunistickém duchu – mám, tak dám.
Pokud se ale na pirátství podíváme z hlediska umělce, je všechno jinak. On totiž něco vytvořil a to něco je mu sebráno a rozdáno, zatímco jemu nezbývá, než to zpovzdálí pozorovat. Jaké si pirát může klást nároky na distribuci něčeho, co mu nepatří. V tom spočívá hlavní zločin celé věci. Pirátství lze ospravedlnit vůči hamižným korporacím, ne však před tvůrci samotnými. V okamžiku, kdy přijde o zisk firma, ztrácí ho i umělec, autor. A tak to může časem dospět do fáze, kdy nebude čemu vyrábět pirátské verze. Čím více pirátů, tím větší je riziko, že se tak stane…
Příště se podíváme na principy softwarového pirátství čili na to, jak to všechno funguje.