Malá rekapitulace
U generace Nehalem/Westmere se Intel rozloučil s tradičním front side busem a zavedl „base clock“, frekvenci, od které se odvíjel takt procesoru, pamětí a paměťového řadiče, sběrnice QPI a „uncore“ (zprvu L3 cache, následně též integrovaný řadič PCI Express a další části). Každá z těchto čtyř částí měla vlastní násobič (děličku), který bylo při zvýšení base clock nutné snížit, aby systém nebyl nestabilní. Obzvláště citlivé je na změnu frekvence uncore, které nesnese posun o více než několik MHz.
U Sandy Bridge (a analogicky i Ivy Bridge) se odehrála významná změna: frekvence procesorových jader a uncore byla svázána jednou děličkou, čímž Intel prakticky zařízl veškeré přetaktování mimo oficiální modely s odemčeným násobičem. Podle Hardcoreware to ze strany Intelu nebyla jen pomsta overclockerům, motivací pro tento krok bylo zvýšení výkonu a snížení spotřeby – L3 cache u Sandy Bridge pracuje na vyšší frekvenci a díky tomu, že je její frekvence pevně spjata s výpočetním jádry, lze obě části rychleji uspávat a zase „budit“.
Krok zpátky, nebo kupředu?
Intel záhy zjistil, že toto řešení v reálném provozu nefunguje úplně tak, jak by si představoval. Inženýři, kteří navrhli frekvenci sjednotit, totiž zapomněli na přítomnost grafického akcelerátoru v téměř každém čipu. Problém nastává v okamžiku, kdy GPU potřebuje přístup k L3 cache a kvůli tomu se musí z úsporného režimu probudit i výpočetní jádra. A právě proto se redaktor Hardcoreware domnívá, že u Haswellu se Intel vrátí k odděleným násobičům, což opět umožní přetaktovat jen procesorová jádra bez uncore.
A nebo taky ne
Podobný problém tomu výše popsanému řešilo před pěti lety AMD, tehdy ještě u severního můstku s integrovaným grafickým jádrem AMD 780G. Protože řadič pamětí byl tehdy již integrován v procesoru, IGP při nutnosti přistupovat do hlavní paměti muselo nejprve nažhavit sběrnici HyperTransport a probudit paměťový řadič ze spánku. Řešením bylo vybavit čipset vlastní malou pamětí (32 – 128 MB), takzvanou „sideport memory“, se kterou mohlo IGP pracovat bez nutnosti obtěžovat procesor. Zvýšení výkonu v 3D aplikacích bylo pak vítaným vedlejším efektem.
Proč o tom vlastně mluvím? Nadpis novinky Honzy Olšana z loňského dubna je poměrně výmluvný:
Může se také stát, že jednotný násobič pro procesorová jádra a uncore zůstane, pouze L4 cache bude osamostatněná právě proto, aby GPU nemuselo budit procesor kvůli přístupu do vyrovnávací paměti L3. Pro ultrabooky a další zařízení, kde se hodně hledí na spotřebu, budou určeny právě modely s L4 cache, u výkonnějších notebooků společný násobič tolik vadit nebude, u laptopů se samostatnou grafickou kartou a v desktopu už vůbec ne.
Ve finále tak budou možnosti Haswellu záležet hlavně na tom, jak moc Intel nenávidí přetaktovávače.
Zdroj: Hardcoreware.net
