Srovnávací test: 15,6" notebooky do dvanácti tisíc

Nejlevnější na trhu

Bývaly doby, kdy jakýkoli notebook kromě patnáctipalcových modelů stál neuvěřitelné peníze. Nabídka se sice změnila a není problém celkem levně koupit třeba 12" nebo 13" model, který nabídne parádní mobilitu, stále použitelný výkon a dostatečně velkou klávesnici, nebo třeba nějaký desetipalcový netbook, který pořídíte doslova za pár tisíc. "Patnáctky" se s těmito drobečky nemohou měřit, co se týká mobility a výdrže na baterie - u notebooků často hlavních parametrů.

Ne každý však notebook nosí denně třeba do školy nebo do práce. Mnozí z nás nepotřebují ultramobilní stroj, stačí nám něco, co se dá v případě potřeby zaklapnout a hodit do batohu či brašny, ale většinu času to stojí na stole. Pak oceníme výhody, které přináší rozměrnější displej, dedikovaná grafická karta a rozměrná klávesnice s numerickým blokem. Testované modely těží právě z těchto výhod.

Cena do dvanácti tisíc s DPH je limitujícím faktorem, a tak výrobci přikročili k určitým kompromisům. Ten nejvýraznější spočívá v rozlišení displeje, které je u všech testovaných modelů HD Ready (1366 × 768), vyšší rozlišení najdete až u mnohem vyšší třídy. Především mladým lidem s dobrým zrakem to nejspíš bude vadit - takovéto rozlišení se hodí na zmíněné 12" a 13" modely, na 15,6" je to však málo. Chápeme ale, že je to daň za nízkou cenu, někde se prostě ušetřit musí a na notebooku za dvanáct tisíc je to omluvitelné (na rozdíl od modelů třeba i s dvojnásobnou cenou, které toto rozlišení občas také používají).

Podobné a přece jiné

V testu jsme proti sobě postavili trochu nesourodou skupinu. Nemáme zde totiž pouze domácí modely, kladoucí důraz na design a kvalitu displeje a reproduktorů, ale i několik spíše businessových modelů, u nichž je důležitá hlavně pohodlná klávesnice a touchpad a konektivita. Z výsledků testů ale můžete vidět, že se v této cenové hladině rozdíly v podstatě stírají, a pokud si pořídíte pracovní model domů, nebudete zklamáni.

Otestovali jsme také dva počítače bez dedikované grafiky, které tak byly poněkud znevýhodněny především v grafických testech (především 3DMarky). Test však nebyl postaven pouze na výkonu a tudíž si ani tyto modely nevedly špatně. Je ovšem potřeba číst celý článek, ne jen očima přelétnout grafy - do grafu můžeme dát pouze exaktně naměřené hodnoty, jako výdrž na baterie a výsledky benchmarků. Kvalitu zpracování či pohodlí při psaní takto znázornit nejde.

Ignorujte ten nepořádek okolo, takhle to vypadá v redakci Extra PC při každé uzávěrce

 Všechny testované počítače však mají i něco společného. Především je to procesor - ve všech tiká čip Intelu s 32nm architekturou Arrandale. Většina z nich je z řady Intel Pentium (P6100 a P6200), objevilo se ale i pár o něco rychlejších Intel Core i3 (350M a 380M). Procesory jsou si i přes různá označení parametrově docela podobné, všechny mají dvě jádra, 3 MB L3 cache a TDP 35 W. Všechny také podporují paměti DDR3 s frekvencí max. 1066 MHz. Žádný procesor od AMD bohužel v testu zastoupen není, ačkoliv jsme jej původně chtěli zahrnout - bohužel se nám však nepodařilo žádný takový notebook zajistit.

1066 MHz DDR3 paměti jsou dalším společným jmenovatelem všech testovaných kusů. Ve většině z nich najdete čtyři gigabajty ve dvou modulech, pouze HP a Fujitsu mají méně (2 + 1 a 2 GB). Grafické karty jsou už různorodější, výkonem jsou si však docela podobné. V této kategorii početně vede AMD se čtyřmi kartami (3× Mobile Radeon HD 5470, 1× 6370), Nvidia má dva kousky (GeForce 310M a 315M) a dva notebooky mají integrovaná řešení od Intelu. Všechny karty jsou lowendové, u těch dedikovaných (Radeony a GeForce) však není výkon úplně špatný. Crysis či Mafii II si sice nezahrajete, méně náročné online hry (např. World of Warcraft se sníženými detaily a dohledovou vzdáleností, nebo třeba World of Tanks či v poslední době oblíbený Team Fortress 2) ale běhají v nativním rozlišení bez problémů.

Myslete v souvislostech

A nakonec malé upozornění: přestože dále v textu budeme některé notebooky chválit, uvědomte si prosím, že vždy bereme v úvahu nízkou pořizovací cenu. U některých notebooků chválíme zpracování, protože na "plasťák" za dvanáct tisíc je celkem slušné, pokud by však takto byl zpracovaný notebook za dvacet, nenechali bychom na něm nit suchou. Pokud si koupíte takto levný přenosný počítač, musíte počítat s tím, že kvalita zpracování i výkon budou odpovídat ceně.

Vemte také na vědomí, že na rozdíl od článku v Extra PC nejsou notebooky seřazeny podle výsledků testu, ale abecedně. Rozhodli jsme se v této rozšířené verzi nedělat klasické hodnocení, ale u každého notebooku ukázat jeho klady a zápory. Srovnání výsledků pak poskytne tabulka ve druhé kapitole a grafy, které najdete na konci článku.

Za zapůjčení testovaných modelů notebooků děkujeme následujícím společnostem:

Použitá metodika, tabulka parametrů

Použitá metodika

V testu jsme použili čtenářům extranotebooku dobře známou metodiku, kterou naleznete zde. Vypustili jsme pouze část herních testů, protože by nepřinesly příliš zajímavé výsledky - Far Cry 2, Crysis ani World in Conflict na těchto strojích stejně asi nikdo hrát nebude, všechny testy by dopadly podobně špatně, žádný z notebooků by se pravděpodobně nedostal ani na dvojciferné průměrné hodnoty snímků za vteřinu. Jinak jsme ale otestovali vše, navíc přibyl nový PCMark 7.

K měření spotřeby při kancelářské činnosti jsme nově použili skript, který otevře dva dokumenty (textový .odt a tabulku .ods) a v nekonečné smyčce do nich zapisuje (do textového stále dokola jednu větu, do tabulky dobu od posledního stisku klávesy ve vteřinách, minutách a hodinách), mezi oběma dokumenty přeskakuje (alt+tabem), ukládá je na disk a scrolluje v nich.

Je tam sice chyba, ale pohled na osm počítačů, které samy od sebe píšou tohle, je stejně k nezaplacení.

U každého modelu najdete i screenshoty, které odhalují podrobnější informace o konfiguraci konkrétního modelu. Více informací o jednotlivých komponentách je samozřejmě možné získat vygooglením jejich názvu či sériového čísla (např. podle Piriform Speccy).

A ještě drobná poznámka: asi si všimnete, že u modelu Lenova chybí výsledek z PCMarku 7. Není to opomenutí na naší straně - narazili jsme při testování na problém s PCMarkem, kdy se program zacyklil u prvního testu, odmítal pokračovat dál a tudíž nebylo možné získat výsledek. Obrázek o výkonu si však můžete udělat z ostatních výsledků.

Tabulka parametrů

V následující tabulce najdete přehled všech parametrů testovaných notebooků a naměřené hodnoty z jednotlivých testů. Bohužel je rozdělená na dvě poloviny, protože jsme omezení šířkou sloupce a celá tabulka by se do jedné řady nevešla. 

 

Pokud vám tabulka nevyhovuje, můžete využít ještě následující screenshot z Excelu, kde je vše v jedné rovině (klepněte na obrázek pro zvětšení).

Acer TravelMate 5742ZG

Acer TravelMate 5742ZG         

Jako první se podíváme na zástupce Aceru, konkrétně businessový model z řady TravelMate. Na první pohled zaujme především slušným zpracováním, kterým vyniká nad většinu ostatních testovaných notebooků. Celý povrch je kompletně matný, stejně jako displej, plasty velmi dobře lícují. Víko displeje by ovšem mohlo být silnější, při tlaku se mírně prohýbá. Mínusový bod patří mechanice, která se v šachtě mírně pohybuje - to je ovšem problém u všech testovaných kusů, jak si ukážeme dále.

Zajímavým designovým prvkem je hlavní vypínač, který není klasické tlačítko, ale "posouvátko", které Acer v poslední době používá u více modelů. Vypadá to zajímavě, zkušenosti však říkají, že se po delším, intenzivním používání "vychodí" a je třeba jej silou dotlačit do krajní polohy, kde konečně sepne. Během testování jsme na problém nenarazili, ale zrovna tahle chybka se obvykle projevuje až po několika měsících, takže těžko říct.

Skvělá klávesnice

Klávesnice je stejná jako na mnoha dalších modelech Aceru a psalo se mi na ní výborně. Nevydává příliš hluku a má dobré rozložení s velkým Enterem, zamrzí pouze zbytečně malý levý Shift. Zpočátku si na ni možná budete muset trochu zvykat, protože klávesy jsou úplně rovné, chybí jim jakékoliv ergonomické prohnutí - po pár minutách psaní jsem ale neměl žádný problém. Klávesy numerického bloku jsou stejně velké jako ty ostatní (na rozdíl třeba od Dellu), takže ani zde není žádný problém. Vadit vám tak (možná) budou akorát velmi malé kurzorové klávesy, které se tísní pod Enterem. Touchpadu se také nedá příliš vytknout, jeho tlačítkům ovšem ano: jsou opravdu hodně hlučná.

Zmínku si v pozitivním smyslu slova zaslouží konektorová výbava a především přítomnost HDMI portu. U levného pracovního notebooku by přitom jeho absence byla omluvitelná, na rozdíl od modelů určených pro zábavu (Toshibo! Delle!). Konektory jsou navíc rozmístěny dobře, nejsou nacpané na přední či zadní straně.

Displej je, jak již bylo zmíněno, matný. Pro filmové maniaky je to jasné mínus, nezapomínejte však, že se jedná o pracovní notebook, u kterého je matný displej téměř nutností. Jeho kvalita je překvapivě dobrá, barevné podání bylo mezi srovnávanými modely jedno z nejlepších. Pozorovací úhly jsou na tom vertikálně docela špatně (barvy se začnou měnit velmi brzy), horiontálně (při pohledu z boku) jsou celkem průměrné. Odezva není špatná, u rychlých her je patrné drobné rozmazání, ale ve Windows si ničeho nevšimnete.

Zbytečně pomalý disk           

Výkon u Aceru trpí především docela pomalým pevným diskem. Start systému je kvůli němu dost pomalý a když jsme během testování instalovali dohromady asi dvacet programů, málem jsme u toho vypustili duši. Ostatně i naměřené hodnoty v testech (viz tabulka z druhé kapitoly) jsou jedněmi z nejnižších. Procesor je v testu papírově nejslabší (Intel Pentium P6100 na 2 GHz), za nejčastěji osazovaným P6200 na 2,13 GHz však zaostává jen velmi mírně, rozdíl je skoro neznatelný.

Pověst notebooku zachraňuje grafika (mobilní Radeon HD 5470) a slušně rychlé paměti. Celkově není výkon nejlepší, ale ani nejhorší v testu - u testů disků Acer body ztrácel, ale získal je naopak třeba v benchmarku Devil May Cry 4. U video testů (VirtualDubMod a WME 9) se Acer umístil na posledních příčkách kvůli slabšímu procesoru, náskok silnějších notebooků s P6200 byl ale, jak již bylo zmíněno, minimální.

Docela nepříjemné bylo zahřívání notebooku, které se projevovalo především u výdechu na levé straně, což by tolik nevadilo, ale i na klávesnici, kde už to je horší. Nemusíte se bát, že vám spálí prsty, ale zvýšenou teplotu nepochybně pocítíte. Také spodní strana trpěla zvýšenou teplotou, proto by si především pánové měli dát pozor, pokud rádi sedí s notebookem na klíně... Se zahříváním souvisí i spotřeba a z ní plynoucí výdrž. Ta dosáhla relativně slušné hodnoty 2:23 při kancelářské práci, u filmů a především u maximální zátěže to bylo horší. Výsledky jsou však velmi podobné u všech testovaných modelů (kromě Samsungu RV511, který v tomto ohledu velmi příjemně překvapil, ale o tom si povíme dále). Provozní hluk byl naštěstí minimální.

Není nejrychlejší, ale dobře vypadá

Celkově se nám i přes horší výkon v některých testech Acer líbil. Škoda jen toho pomalého disku a vyšších provozních teplot, které mohou používání docela znepříjemnit. Pro multimediální použití jsou zde vhodnější stroje, Acer ale skvěle vypadá a neudělá ostudu jako pracovní nástroj pro nenáročné použití. Za zmínku ještě stojí fakt, že je ze srovnávaných notebooků jedním z nejlevnějších (aspoň v době psaní tohoto testu), testovaná konfigurace vás vyjde na deset tisíc s DPH.

Plusy a mínusy

+: decentní design; výborná klávesnice; displej

-: provozní teploty; slabší procesor; výdrž na baterii; reproduktory

Asus A52JE

Asus A52JE

Testovaný zástupce od Asusu je přesným protikladem modelu od Aceru. Zatímco Acer byl decentně vypadající, matný pracovní nástroj, Asus A52JE je na první pohled domácí multimediální centrum, na kterém se leskne úplně všechno od víka displeje až po tlačítko touchpadu - jen klávesnice a spodní strana jsou samozřejmě matné. Z lesklého provedení jsme měli trochu strach, báli jsme se, že na něm budou zůstávat otisky prstů takovým způsobem, že jej při vracení nebudeme schopní vyčistit, nicméně naše obavy se ukázaly jako liché.

 Samozřejmě že otisky na šasi zůstávají, není to ale tak špatné, jak se na první pohled zdá - díky zvláštnímu povrchu nejsou příliš vidět a dá se jich docela dobře zbavit. Jediným problémem tak bylo focení, protože udělat slušnou fotku něčeho takto lesklého je téměř nadlidský výkon. Ale dost řečí, pojďme se podívat, jak si Asus vede.

Co je to za touchpad?

Když se odpoutáme od lesklého zpracování, které se ne každému musí líbit, vypadá Asus docela dobře. Zpracování je podobně jako u Aceru velmi pevné, zlobí pouze ona již v minulé kapitole zmiňovaná mechanika. Klávesnice je opět velmi dobrá, chválíme především veliký levý Shift a rozměrné kurzorové klávesy; Enter je bohužel jednořádkový. Aby se tam vše vešlo, musel výrobce přistoupit ke kompromisu ve formě zmenšených kláves numerického bloku, i ty jsou však stále dostatečně velké a umožňují pohodlné psaní. J

Jinak se klávesnice docela podobá té od Aceru - klávesy jsou rovné, neprohnuté a jsou mezi nimi minimální mezery. Touchpad má docela zvláštní povrch, ovládá se ale velmi dobře. Jeho tlačítko (ano, jen jedno - je spojené) se sice mačká velmi dobře, má jistý stisk a tichý chod, ale je z celého notebooku nejvíce náchylné na otisky prstů a po pár minutách používání je celé upatlané. Navíc je nutné jej mačkat na okrajích, což vyplývá z jeho spojené konstrukce.

Displej je samozřejmě také lesklý. Barevné podání bylo v testu nejlepší, dokonce lepší než u Aceru; odezvou a pozorovacími úhly se řadí mezi průměr. Na sledování filmů je tedy Asus ideální a pomáhá tomu i v rámci testu nadprůměrná možnost regulace jasu (oproti některým konkurenčním modelům se dá displej A52JE "ztlumit" na velmi malý jas).

Výkonově je na tom tento model velmi dobře, v benchmarcích se umisťoval na předních příčkách. Výkon byl navíc na rozdíl vyrovnanější než u Aceru, protože výrobce osadil rychlejší procesor (Core i3-350M) a hlavně na poměry levných notebooků velmi rychlý (a velký) pevný disk. Asus tak nezaostává v žádné kategorii testů, vede si slušně u benchmarků náročných na grafiku, procesor i disk. První příčku mu v testu sebrala Toshiba díky o trochu vyšším výsledkům hlavně u 3DMarků, rozdíly ale byly minimální. Překvapil nás jen poměrně nízký výsledek u TrackManie Nations Forever, kdy Asus nečekaně dosáhl pouhých 31,6 fps (a to jsme test provedli několikrát, abychom se ujistili, že se nejednalo o jednorázové zaškobrtnutí).

Provozní teploty jsou opět docela vysoké. Notebook má však chlazení vyřešené natolik dobře, že se horní strana (klávesnice a opěrky zápěstí) téměř nezahřívají. Horší je to u spodní části, platí zde to stejné co u Aceru - pozor při práci na klíně.

Moc toho nevydrží   

Výdrž byla v testu jednou z nejnižších. U maximální zátěže sice Asus dosáhl slušného výsledku, ovšem zrovna tohle asi moc často nevyužijete. Naopak u přehrávání filmů nevydržel ani dvě hodiny, což znamená, že pokud chcete třeba ve vlaku koukat na dvouhodinový film, máte smůlu, pokud si nepořídíte větší (nebo druhou) baterii a nemáte po ruce zásuvku. To je docela škoda. Napájecí adaptér je navíc dost rozměrný a těžký - v testu největší. Při přenášení (nebo při koupi brašny) je s tím třeba počítat.

Za zmínku ještě stojí problém, kterým trpí asi všechny počítače od Asusu, a to je neuvěřitelné množství bloatware (tedy nechtěných programů), které se vám do systému při instalaci automaticky nacpou a trvá klidně i hodinu, než se jich zbavíte. Kromě klasické (a jako obvykle neuvěřitelně otravné) trial verze antiviru je to v tomto případě i hromada více či méně (více) zbytečných a otravných utilit.

Celkově je ale A52JE dobrý stroj. Poslouží především těm, kdo chtějí dobrý poměr výkonu a ceny a nezaleknou se zvláštního, lesklého designu. Bohužel jej docela sráží skutečně mizerná výdrž na baterie.

Plusy a mínusy

+: velký a rychlý disk; celkový výkon;

-: výdrž; zahřívání spodní strany; tlačítko touchpadu;

Názvu počítače (LENOVO-PC) si nevšímejte, při prvotní konfiguraci jsme se prostě spletli a pak už nebyl čas to měnit

Dell Inspiron N5010

Dell Inspiron N5010       

Zástupce Dellu je v testu bohužel tak trochu do počtu. Už v době psaní tištěné verze, tedy v červnu, se jednalo o výběhový model, takže jej ve spoustě obchodů již nebylo možné sehnat, a v současnosti je to ještě horší. Navíc jde do testu s velkým handicapem v podobě integrované grafiky, a tudíž se výkonem nemůže měřit například s Toshibou nebo Asusem. Přesto si ale zmínku zaslouží, protože nechceme hodnotit jen hrubý výkon a protože ne každý vyžaduje "dospělou" grafiku. Co tedy Inspiron N5010 nabízí?

Vypadá skvěle

Stejně jako Asus má Dell téměř kompletně lesklý design. Vypadá však úplně jinak - testovaná červená varianta působí zvláštně, ale rozhodně ne špatně; ocení ji především dívky a mladé ženy. Notebook se nabízí i v modré verzi, která zase potěší muže. Víko i okolí klávesnice jsou kovově lesklé, otisky prstů však nejsou téměř vůbec problémem (s jedinou výjimkou tvořenou stejně jako u Asusu tlačítka touchpadu, která jsou z nějakého těžko pochopitelného důvodu opět stříbrná a lesklá a je na nich vidět každý dotyk).

Zvláštností designu je, že víko displeje není úplně vzadu, základna notebooku "trčí" ještě kousek za něj. O designu si můžete více přečíst ve velké recenzi, kterou jsme na extranotebooku publikovali už před půl rokem. Recenzovali jsme tehdy silnější konfiguraci s téměř dvojnásobnou cenou, ale design a zpracování jsou stejné.

Rozmístění konektorů nám tentokrát neudělalo vůbec radost. Dell se rozhodl, že jich několik (napájení, dvě USB a VGA výstup) umístí na zadní stranu, takže pokud máte notebook na stole u stěny, nemůžete jej odsunout až úplně dozadu. Přitom jak je vidět na ostatních modelech, není zas takový problém dostat všechny konektory na boční stěny. Digitální výstup budete hledat marně, můžete pouze připojit externí monitor pomocí analogového VGA konektoru.

Nic pro programátory           

Klávesnice je na pohled pěkná a docela dobře se na ní píše. Chválíme velký levý Shift, ale třeba numerické klávesy jsou možná až příliš zmenšené. Dalším problémem u testovaného modelu bylo lehké pružení celého bloku klávesnice v levém horním rohu (okolo klávesy Escape) - při každém stisku se ozval téměř neslyšitelný, ale přesto docela nepříjemný pazvuk. Je ovšem možné, že to byla pouze vada kusu, a je to stejně spíše drobnost - zmínku si však zaslouží.

Touchpad se na druhou stranu velmi povedl a patří v testu k nejlepším. Jeho tlačítka jsou, jak už bylo zmíněno, lesklá, nicméně se ovládají naprosto skvěle a kromě jejich designu k nim nemám žádné výhrady.

Integrovaná grafika brzdí

Výkon notebooku se točí okolo integrované grafické karty. V herních testech kvůli ní dosahuje mizerných výsledků, což jej v tištěné verzi testu (v kombinaci s výše zmíněnými nedostatky) katapultovalo na poslední místo. Na druhou stranu ale výkon zbývajících komponent není nijak tragický a pokud nechcete zkoušet žádné 3D hry mladší než deset let, bude vám výkon stačit. Pevný disk má docela dobré přenosové rychlosti u sekvenčního čtení a zápisu, bohužel jej trochu sráží dolů docela dlouhá doba odezvy (21,1 ms) a menší kapacita (320 GB).

Provozní teploty a hluk byly příjemně nízké, což je zřejmě jedna z pozitivních vlastností integrované grafiky. Téměř na žádném bodě notebooku se ani po dlouhé, silné zátěži neprojevovalo nadměrné zahřívání. U výdrže na baterie bychom však očekávali lepší výsledky, vzhledem k integrované grafice. Naměřené výsledky byly ve všech kategoriích podprůměrné.

Skvělá záruka

Inspiron N5010 je notebook především pro lidi, kterým záleží hlavně na designu, a naopak neočekávají vysoký výkon. Velkým plusem je klasická NBD záruka Dellu, která zaručuje, že v případě problému u vás do následujícího pracovního dne bude technik, který vaše problémy vyřeší. To je rozhodně silným lákadlem, zvláště pro ty, kdo mají špatné zkušenosti se servisy jiných značek. Pokud jste se do tohoto modelu zakoukali, měli byste kupovat rychle, protože už je opravdu těžko k sehnání.

Plusy a mínusy

+: docela pohledný design; NBD záruka; touchpad

-: slabý výkon (především u grafiky); pružící klávesnice; konektory vzadu; chybí HDMI

Fujitsu LifeBook A530

Fujitsu LifeBook A530   

A máme tu další model z bussiness třídy, tentokrát od Fujitsu. Podobně jako Dell i tento počítač do testu šel s handicapem (a dokonce ještě výraznějším - kromě integrované grafiky má také pouhé dva gigabajty paměti a malý, čtvrtgigabajtový disk), přesto si však nevedl vůbec špatně. Má totiž několik zajímavých vlastností, které jej od ostatních odlišují - velmi slušný procesor, ExpressCard slot a operační systém Windows 7 Professional.

Láska na první pohled

Celý počítač je, stejně jako Acer, matný. Na rozdíl od něj to ale není žádná šedivá myš. Bílá klávesnice a část vrchní strany základny vypadá skvěle a notebook tak vybočuje z řady, a to jednoznačně pozitivně. Máme ovšem trochu obavu o čistotu povrchu, resp. o to, jak bude vypadat po půl roce používání. Zpracování je docela pevné (jako obvykle až na mechaniku), problémy činí pouze víko displeje, nebo spíše jeho klouby, které mají docela velkou vůli a víko se tak docela dost kýve.

Klávesnice je opravdu velmi povedená. Klávesy mají jistý stisk, všechny jsou dostatečně velké, pouze Enter je jednořádkový. Seberychlejší psaní nedoprovází žádné hlasité zvuky - prostě paráda, takhle to má být. Touchpad je na tom hůře, kvůli docela velké klávesnici jej totiž výrobce musel zmenšit, a to docela hodně. Na miniaturní plochu si tak budete muset chvíli zvykat, velikostně se hodí spíš na netbook než na 15" stroj.

Displej je matný (opět, u businessového zařízení jasné plus) a jeho barevné podání je skvělé. Ještě lepší je odezva, nezaznamenali jsme téměř žádné rozmazávání při jakékoliv činnosti. Nevýhodou displeje jsou tak hlavně horší pozorovací úhly (vertikálně i horizontálně) a docela nízký maximální jas.

Procesor vše táhne

Výkon je sice bržděn slabou integrovanou grafikou a nedostatečnou pamětí (pouze 2 GB jsou v roce 2011 prostě málo...), situaci ale na rozdíl od Dellu zachraňuje procesor, který je v testu nejrychlejší společně s Toshibou. V grafických testech tak notebook sice propadá, testy náročné na procesor ovšem zvládá bravurně a v některých je dokonce nejlepší ze všech (např. U VirtualDubModu či CineBenche R11.5). U pamětí ještě stojí za zmínku, že je obsazen jen jeden ze dvou slotů (tedy je použit jeden 2GB modul), takže případnému upgradu nestojí nic v cestě.

Provozní hluk je bohužel trochu vyšší, stále však nehrozí, že by vás ventilátor rušil při práci, ani když je okolo úplné ticho. Provozní teploty jsou naopak výborné, sebevětší zátěž není na počítači vůbec poznat, dokonce ani u výdechu chlazení. Zahřívá se tak pouze napájecí adaptér, ale to u všech testovaných strojů. Výdrž baterie je v testu jednou z nejvyšších, téměř dvě a půl hodiny při kancelářské práci jsou už docela slušná hodnota, opět ale připomínáme, že naměřené hodnoty jsou u většiny notebooků velmi podobné a rozdíly jsou jen malé.

Levný stroj pro práci? Ano 

Fujitsu LifeBook A530 i přes horší konfiguraci vychází jako jasný favorit pro ty, kteří chtějí levný a slušně zpracovaný pracovní nástroj. Integrovaná grafika sice v podstatě znemožňuje hraní her, relativně silný procesor však pomáhá při náročnějších činnostech jako je převod videa nebo zpracovávání velkých souborů. Třešničkou na dortu je pak vyšší verze systému a ExpressCard slot.

Plusy a mínusy

+: design; klávesnice; barevné podání displeje; silný procesor; Windows 7 Professional

-: audio konektory vepředu; miniaturní touchpad; pozorovací úhly displeje; slabší konfigurace

Nebojte se, ta vysoká teplota u pamětí je chybná - pravděpodobně softwarový problém

HP 630

HP 630         

Stroj od HP se odlišuje od ostatních už od začátku. I krabice je totiž větší než obvykle, protože se v ní kromě samotného notebooku nachází ještě brašna s logem výrobce, kterou dostanete zdarma (povíme si o ní dále). Tím ale rozdíly nekončí.

Ošklivé káčátko         

Jak jste si možná již všimli na fotografiích, HP 630 vypadá trochu zvláštně. Jeho klávesnici chybí numerický blok, naopak alfanumerický (ten hlavní) blok má díky tomu o trochu větší klávesy než konkurence. Na klávesnici se píše velmi dobře, je tichá a rozměrné klávesy jsou pohodlné, absentující numpad však docela hodně zamrzí, zvlášť když zadáváte větší množství čísel (tabulka v Excelu a podobně). Také kurzorové klávesy nejsou zrovna dobře řešené, jsou jakoby v jedné řadě (vertikální šipky jsou poloviční), což je dost nezvyklé a nešťastné řešení.

Design nám do oka příliš nepadl. Především se to týká opět klávesnice, která je ohraničená tlustým černým pruhem. V kombinaci s jejími menšími rozměry (kvůli chybějícímu numpadu) tak vypadá jaksi "utopeně". To je ale záležitost osobního vkusu. Objektivně je docela špatný touchpad, který splývá s povrchem (po hmatu jej najdete jen těžko) a hlavně se nám nelíbila jeho tlačítka, která jsou umístěna až na samé hraně základny a mačkají se proto celkem špatně (a příliš nepomáhá ani to, že jaksi jemně "pruží" nebo jak to nazvat...). Pochvalu tak touchpad dostane akorát za rozměry, patří k největším v testu.

Celkové zpracování by si ze strany HP zasloužilo větší pozornost. Především víko displeje se dá celkem výrazně zkroutit - a samozřejmě nesmíme zapomenout na mechaniku, která se tradičně pohybuje ve své šachtě. Docela zajímavé je, že horní hrana víka displeje (myšleno horní když je notebook otevřený) je docela ostrá. Papír to sice nerozřeže, ale když jsme notebook během testování často otevírali a zavírali, bylo to už docela nepříjemné a bolely nás z toho prsty.

Brašna potěší... na chvíli

Zmíněná přibalená brašna je sice pěknou pozorností, nicméně také má své problémy. Když pomineme to, že je to skutečně jen levná brašna přes rameno, což se dalo čekat, nás překvapila hlavně až zarážející krátkost jejího popruhu. Ten i při maximální délce neumožňuje pohodlné nošení přes křížem přes ramena (tedy že notebook je třeba vpravo a popruh je na levém rameni). Už při výšce 180 cm máte v takovém případě brašnu nacpanou v podpaží. Pokud brašnu nenesete křížem, tak je to lepší, nicméně nadprůměrně vysocí lidé budou mít problémy i v tomto případě. Škoda.

U většiny testovaných notebooků se nezmiňujeme o reproduktorech, protože jsou obvykle spíše do počtu a hrají dost mizerně. HP je ale tak trochu výjimka, na poměry přenosných počítačů jsou reproduktory velmi dobré a docela slušně zvládají i basy. Audiofilové si samozřejmě stejně pořídí externí zvukovku a repro za desítky tisíc, ale na nenáročný poslech většině populace repráčky budou stačit. Displej se taky docela povedl, barevné podání je (na poměry TN displejů) skvělé a ani odezva nepůsobí vážnější problémy.

Maká a moc netopí

Konfigurace notebooku není úplně nejlepší, nicméně si stále drží použitelný výkon. Trochu zamrzí jen tři osazené gigabajty operační paměti (ve dvou modulech 1 a 2 GB, navíc každý modul je od úplně jiného výrobce, což je trochu zvláštní) a menší disk (320 GB). Disk ovšem dostává body za slušnou rychlost (sekvenční čtení i zápis okolo 80 MB/s) a grafická karta (Radeon HD 6370M) zajišťuje notebooku první příčky v reálných herních testech (Devil May Cry 4 a TrackMania Nations Forever). V syntetických benchmarcích jako je 3DMark a PCMark notebook lehce zaostává za první Toshibou, rozdíl je však zanedbatelný. U testů procesoru je situace už trochu horší, což se dá vzhledem k osazenému Intelu P6200 očekávat.

Provozní teploty jsou mírně nadprůměrné, zahřívání však pocítíte jen u výdechu chlazení, což je pozitivní. Velmi nás potěšila výdrž notebooku, která už se dostává na docela slušné hodnoty a v kancelářském i filmovém testu byla druhá nejvyšší (v obou případech těsně přes 2,5 hodiny). Nemusíte se obávat ani provozního hluku, ventilátor je v podstatě neslyšný a ani disk o sobě nedává moc vědět.

Domů dobré, na cesty ne

HP z našeho testu vychází jako takové ošklivé káčátko, které se ale přesto docela snaží. Výkonově na tom není špatně, sráží jej hlavně horší zpracování a povětšinou drobné detaily. Hodí se tak především pokud hledáte náhradu desktopu, se kterou nebudete příliš často manipulovat, ale bude vám hlavně sedět na stole.

Plusy a mínusy

+: reproduktory; displej; výdrž baterie; rychlý disk

-: klávesnice bez numpadu; touchpad; málo RAM

Lenovo IdeaPad G560

Lenovo IdeaPad G560            

G560 od Lenova je na první pohled velmi podobný Aceru. Stejně jako on má decentní, tmavý design a má namířeno hlavně do firemního sektoru. Přesto se neztratí ani při domácím použití.

Drží jako kámen        

Zpracování je u tohoto modelu jedno z nejlepších v testu. Sice se pohybuje mechanika (už zase...), ale jinak je parávně pevné, klouby displeje mají ideální tuhost a celkově počítač budí důvěru a bez problémů by měl snášet i každodenní přenášení. Otázkou je, jestli to snesou i vaše záda, přecejen 2,6 kg není úplně málo.

Klávesnice je také povedená na jedničku, což je u této značky celkem obvyklé. Bohužel chybí touchpoint (ten na řadě IdeaPad nenajdete), ale jinak se na tom píše parádně. Klávesnice je velmi ergonomická a většinu důležitých kláves bez problémů najdete i po hmatu. Jedinou zvláštností jsou přehozené klávesy Fn a Ctrl - Fn je úplně vlevo (skalní fanoušci Lenova podotknou, že takhle je to správně a všichni ostatní to dělají špatně, ovšem faktem je, že si při přechodu z jiné značky budete muset nějakou dobu zvykat). Touchpad je dobrý, i když jeho tlačítka jsou trochu hlučnější. Příjemným detailem je umístění druhé klávesy Fn u kurzorových šipek - jas displeje a hlasitost tak můžete ovládat pohodlně jednou rukou.

Portová výbava je v souladu s určením notebooku jako firemního pracovního nástroje. Nečekejte tedy HDMI port, naopak plusové body Lenovo získává za ExpressCard slot a především za eSATA konektor (ve formě USB 2.0/eSATA komba), který má Lenovo jako jediné v celém testu a v této cenové kategorii se jedná o vítanou výjimku. Potěší i čtečka paměťových karet, která podporuje nejvíce formátů v testu (jako jediná zvládne i xD karty) a narozdíl od většiny konkurentů má i záslepku. Jen ji neztratit...

Jednou jsi nahoře, pak zase dole

Displej má sice docela pěkné barvy, má ale dost velké problémy s odezvou. Zkušené oko zaznamená rozmazání i třeba při rychlém scrollování webovými stránkami nebo dokumenty, což je vážně špatné. Ani pozorovací úhly nejsou nijak skvělé, i při pohledu z boku se barvy začnou posouvat poměrně brzy.

Výkon je díky podobné konfiguraci téměř stejný jako u Aceru. Největší rozdíl mezi Acerem a Lenovem spočívá v grafické kartě, kde Lenovo prohrává u náročnějších testů. V 3DMarku 06 je rozdíl pouhý jeden bod a v 3DM 01 dokonce Lenovo vede, u náročnějších testů se však rozdíl docela výrazně zvětšuje v neprospěch Lenova. U herních testů (hlavně u Devil May Cry 4) pak Lenovo docela zaostává.

Docela výrazným problémem jsou provozní teploty a hluk. Obojí je na dost vysoké úrovni, při těžké zátěži se disk dostal až na padesát stupňů Celsia, což je docela hodně a disk tím už celkem trpí. Vysoké teploty jsou poznat i po hmatu, roztápí se velká část plochy notebooku, a to včetně klávesnice a touchpadu. Zahříváním trpí i napájecí adaptér, což je způsobeno především jeho miniaturními rozměry. Hluk je při běžné práci minimální, při zátěžových testech však o sobě ventilátor dával pořádně znát, pokud si tedy občas rádi zahrajete nějakou tu hru, je dobré s tím počítat.

Konečně užitečný software               

Za zmínku stojí i dodávaný software, předinstalovaný v operačním systému. Toho je sice nadprůměrně mnoho, narozdíl od Asusu zde ovšem najdete docela hodně užitečných programů. Kromě správy napájení a nástrojů pro zálohování je to hlavně Lenovo VeriFace, což je aplikace, která umí využít webkameru k zabezpečení počítače (uloží si váš obličej a používá jej místo klasického hesla při přihlašování do systému).

IdeaPad G560 je výbornou alternativou Aceru. Vzhledově i výkonem jsou si oba stroje dost podobné a je těžké určit mezi nimi jednoznačného vítěze. Lenovo vítězí ještě o chlup lepším zpracováním, Acer zase má o kousek vyšší výkon. Volba mezi těmito dvěma stroji tak stojí spíše na detailech - pokud vyžadujete HDMI, vemte Acer, pokud naopak využijete eSATA port či ExpressCard, berte Lenovo. Jen pozor na zmíněné provozní teploty.

Plusy a mínusy

+: eSATA; ExpressCard; klávesnice; zpracování; cena

-: slabší grafika; vysoké provozní teploty a hluk

Samsung RV511

Samsung RV511   

Pokud jste již věnovali pozornost tabulce s naměřenými hodnotami z druhé kapitoly, nepochybně vám neuniklo, že výdrž na baterie je téměř u všech testovaných modelů podobná - v kancelářském i filmovém režimu činí jen asi 2 až 2,5 hodiny. Samsung RV511 je jediný z testovaných modelů, který se této konvenci vymyká, a přitom ani nedisponuje nějakou výrazně odlišnou kapacitou baterie. To z něj činí ideálního kandidáta pro ty, kdo často cestují - ale vezměme to popořadě.

Patří do rodiny           

Design testovaného modelu se drží klasického vzhledu Samsungu, který používá u mnoha svých notebooků a který velmi vzdáleně připomíná MacBook Air. Víko má zvláštní povrch - je kovové a pokryté velmi jemnými vroubky, které působí doslova jako magnet na všemožnou špínu a prach. Po týdnu, kdy byl notebook na stole, se v nich na některých místech usadil prach, který bylo téměř nemožné odstranit. Výhradu máme ke hlavnímu vypínači, který je sice příjemně velký, ovšem u testovaného modelu trochu hůř spínal a někdy bylo třeba jej silně promáčknout - to je ale dost možná jen chyba testovaného kusu a ne problém u všech notebooků tohoto typu.

Pod velmi dobrou chicletovou (ostrůvkovou) klávesnicí se nachází lesklá černá plocha. Spolu s tlačítky touchpadu jsou to jediné lesklé součásti šasi a popravdě příliš nechápeme, proč výrobce použil lesklé prvky zrovna na těch dvou místech, kde se nejsnadněji upatlají. Klávesnice je navíc mírně zapuštěná, takže na bocích v zavřeném stavu zůstává drobná díra (je to dobře vidět na fotkách z boků). Píše se na ní ovšem velmi dobře, pokud jste zvyklí na chiclet, a navíc i docela dobře vypadá. Pochvalu si zaslouží velké kurzorové klávesy, které nepadly za oběť šetření místem a jsou proto velmi pohodlné (ovšem je těžké je najít po hmatu). Touchpad je pohodlný a docela velký, jedinou vadou tak zůstávají již zmíněná lesklá tlačítka.

Barvy neoslní              

Displej bohužel patří k těm horším. Barvy jsou všechny příliš světlé, maximální jas je poměrně nízký a odezva patří k těm horším (i když zdaleka není tak špatná jako u Lenova). Pozorovací úhly jsou také docela mizerné v horizontální i vertikální rovině. Je to škoda - ale alespoň nechybí HDMI port pro připojení externího monitoru (což by ovšem negovalo výhodu v podobě dlouhé výdrže).

Parádní výdrž              

A teď již ke zmíněné výdrži na baterie: ta je úplně skvělá, v této kategorii nemá konkurenci. Pohled na graf v poslední kapitole článku prozradí, že Samsung veškeré konkurenci utíká o několik délek. Čtyřhodinová výdrž při přehrávání filmů nebo práci v Office by byl docela slušný výsledek i u dvojnásobně dražšího zařízení, zvlášť když si uvědomíte, že veškeré testy probíhaly se zapnutou Wi-Fi a s jasem displeje na polovině. Pokud byste bezdrátové sítě vypnuli a jas srazili na minimum, dostali byste z notebooku možná ještě hodinu navíc. Paráda.

Výkonově na tom Samsung taky není zle. Konfigurace je téměř totožná jako u Lenova a od toho se odvíjí i velmi podobné výsledky, jak můžete vidět v přehledové tabulce. Samsung příjemně překvapil v benchmarku TrackManie, kde dosáhl nejlepšího výsledku ze všech (průměr 41,5 fps) a u testů pevného disku, kde také celkem s přehledem poráží ostatní. Body Samsung získává i za minimum předinstalovaného nepořádku v systému v podobě různých aplikací - je jich tu oproti některým konkurentům jen pár.

Zahřívání se za provozu sice projevuje, ale nijak hrozně - klávesnice, touchpad i opěrky zápěstí zůstávají i po zátěži chladné, zahřívá se jen spodní strana u výdechu chlazení, kde to vadí jen minimálně. Provozní hluk je mírně nadprůměrný, uši vám však neutrhne, pouze při práci v naprostém tichu by mohl rušit.

Pro filmy na cestách

Samsung RV511 je jasným favoritem pro ty, kteří chtějí notebook často přenášet. Skvělá výdrž baterie dá zapomenout na většinu nedostatků a zpříjemní třeba dlouhé cesty vlakem či letadlem i školní docházku. Škoda jen horšího displeje.

Plusy a mínusy

+: skvělá výdrž baterie; chiclet klávesnice; pevný disk

-: vroubkované víko je jako magnet na prach; lesklá plocha pod klávesnicí

Toshiba Satellite C660

Toshiba Satellite C660

Vítěz tištěné verze testu se nám díky abecednímu řazení dostal až na konec, ale to neznamená, že by si v testu nevedl dobře. Právě naopak, důvody, kvůli kterým vyhrál v Extra PC, zůstávají - ale s nimi i nedostatky. Jaké to jsou?

Zpracováním neoslní, klávesnicí ano        

Notebook se nám na pohled velmi líbil. Testovaná konfigurace byla kompletně černá, z matného, vroubkovaného plastu, který je na omak velmi příjemný. Po bližším prozkoumání jsme už tolik nadšení nebyli - zpracování notebooku je v testu jedno z nejhorších. Vytkli bychom především vůli v kloubech displeje, který se tak rozklepe pokaždé, když okolo někdo rázněji projde, a na základně jsme našli několik míst s povrzávajícími plasty.

Na druhou stranu je pozitivní, že se displej téměř vůbec nekroutí. Celkově notebook bohužel vypadá dost plastově, především reproduktory, hlavní vypínač a tlačítka touchpadu působí jako levná čínská hračka. Na druhou stranu ale tato "plastikovost" snižuje váhu, C660 je v testu nejlehčí a se svými 2,3 kg je docela slušně mobilní.

Klávesnice je trochu zvláštní. V recenzi Toshiby L755 si Matěj Gottwald stěžoval, že se mu na ní špatně psalo (klávesnice je u obou modelů stejná), nám ale přišla skvělá. Jednak dobře vypadá (především použitý font se nám velmi líbil, působí jaksi industriálně), jednak je pohodlná, i když pravda mírně hlučnější. Vytknout můžeme pouze malý mezerník, který ustoupil příjemně velké spodní řadě kláves, a malý levý Shift. Na touchpad je třeba si chvíli zvykat, je docela malý, silně excentrický (je posunutý doleva - vycentrovaný na mezerník; vzhledem k tomu že mezerník je zmenšený, je touchpad posunutý více než je obvyklé) a má docela nepříjemná, vystouplá a tuhá tlačítka. Je však velmi jednoduché najít jej po hmatu, protože je to jediná víceméně hladká plocha na jinak vroubkovaném povrchu notebooku.

Dobrý displej, ale kde jsou konektory?   

Displej je parádní a je na něm poznat, že se jedná hlavně o multimediální notebook. Především jeho pozorovací úhly jsou velmi dobré (na TN), takže není problém sledovat film ve více lidech a zblízka. Barvy jsou mírně zesvětlené, ale nijak tragicky, a odezva je v normě. Za zmínku stojí stejně jako u HP reproduktory, které hrají překvapivě slušně (ovšem na HP nemají).

Konektorová výbava je ovšem velkým zklamáním. Notebook má pouze dva USB 2.0 porty, což je u patnáctipalcového stroje téměř neodpustitelné (v pohodě by se vešel ještě jeden) a chybí mu HDMI, které bychom u multimediálního centra očekávali spíše než u pracovních nástrojů typu Acer či Fujitsu. Je to hrozná škoda, místa je na šasi dost.

Výkonem vede            

Výkonem ve většině testů Toshiba válcuje konkurenci, za což vděčí kombinaci slušného procesoru (Core i3-380M) a grafiky (Radeon HD 5470M). Trochu to sráží dolů docela pomalý pevný disk, který dosahuje u sekvenčního čtení pouhých 65,54 MB/s a tím celý systém docela brzdí. Naštěstí jsou tu čtyři gigabajty RAM, takže swapování není až tak fatální problém.

Velmi příjemně nás překvapily nízké provozní teploty. Podobně jako u Fujitsu se sebevětší zátěž na dotek nijak neprojevuje, notebook nehřeje vůbec nikde. Zahřívá se pouze napájecí adaptér, a to zdaleka ne nejhůře ze všech testovaných modelů. Z hlediska hluku je na tom Toshiba o trochu hůře a umí o sobě dát vědět, opět ale mohla být situace výrazně horší (i když těžko říci, jak na tom bude po pár měsících).

Vyhrála, ale s problémy

Jak již bylo zmíněno, Toshiba test v Extra PC vyhrála. Způsobilo to v naší redakci takový malý rozkol, protože tento model sice vyhrává ve většině výkonnostních testů, jeho zpracování je ovšem vážně špatné a portová výbava vysloveně slabá. Nakonec jsme jí první místo nechali, ovšem s výhradami. Pokud nepotřebujete počítač často přenášet a chcete náhradu stolního počítače, která bude naprostou většinu času stát na stole připojená k adaptéru, a zároveň chcete z levného počítače vydojit každou kapku výkonu navíc, mohli byste být spokojení. Na připojení k externímu monitoru ovšem zapomeňte a pořiďte si USB hub, protože dva USB porty jsou strašlivě málo.

Plusy a mínusy

+: vysoký celkový výkon; klávesnice; příjemný povrch šasi

-: nic moc zpracování; pomalý disk; chybí HDMI; jen dva USB porty

 

Závěr

Závěr

Pokud jste poctivě dočetli až sem, gratulujeme a doufáme, že jste si z testu něco odnesli. Notebooky do dvanácti tisíc jsou ošemetná záležitost - zpracováním často pokulhávají a nenabídnou ani žádný úžasný výkon. Přesto se mezi nimi ale najdou zajímavé kousky, jak jsme si ukázali.

U testu chybí nějaké srovnávací hodnocení, což není úplně ideální, víme. Chceme ale, abyste si udělali obrázek sami a snažíme se vám k tomu pouze poskytnout dostatek informací. To ale neznamená, že bychom neměli žádné vlastní favority - máme tři a každý se hodí k něčemu jinému.

Mezi multimediálními stroji bychom dali přednost Asusu A52JE v případě, že vám nevadí kompletně lesklý povrch. Za nejvýkonnější Toshibou zaostává jen minimálně a nabízí výrazně lepší zpracování a nechybí mu důležité porty. Dá se použít i jako náhrada desktopu pro méně náročné uživatele, kteří nehrají moderní hry, ale stačí jim občasných pár kol TrackManie či nějaká ta méně náročná onlinovka.

Ti z vás, kteří chtějí hlavně mobilitu, jako například studenti dojíždějící každý týden přes půl republiky vlakem, asi nejvíc ocení Samsung RV511. Jeho výdrž na baterie je, jak již bylo zmíněno (a jak můžete vidět na grafech níže), bezkonkurenční a v této cenové hladině nevídaná. Navíc nezahanbí ani výkonem, má docela přitažlivý design a dobrou klávesnici, což opět ocení studenti především při datlování seminárek na poslední chvíli.

Pokud chcete firemní nástroj a nezáleží vám na grafickém výkonu, berte Fujitsu LifeBook A530. Na lowendový model má velice dobré zpracování, design a velkou výhodu v podobě Windows 7 Professional. K němu dokupte druhý 2GB DDR3 modul a budete jistě spokojení (2GB SODIMM modul stojí okolo pěti set korun s daní). Pakliže chcete pracovní notebook, na kterém si ve volnu zahrajete i nějakou tu hru, volte mezi Lenovem a Acerem - konfigurace (a tím i výkon) jsou téměř stejné, liší se hlavně v detailech (pro bližší srovnání se podívejte na závěr kapitoly o Lenovu).

A nakonec: pokud si koupíte takto levný notebook, dostanete přesně to, co jste zaplatili. Nečekejte tedy zázraky. Pokud chcete, aby vám počítač dlouho vydržel (nemyslíme teď na baterie), radši si připlaťte a pořiďte něco tak okolo osmnácti tisíc - v této cenové kategorii už jsou zajímavější kusy. Levné počítače mají své kouzlo, avšak je dobré se předem připravit na možné problémy, jako je zastarání hardwaru či opotřebení šasi.

No, dost bylo řečí, tady jsou slíbené srovnávací grafy: