Test 120–256GB SSD v ceně 1600–3000 Kč (2. část: Corsair, Intel, OCZ, Samsung)

Se dvěma disky se nezlepší výdrž na akumulátor, jelikož SSD nemá o mnoho nižší spotřebu než dnešní 2,5" pevné disky. Příkon sice bez optické mechaniky klesne, ale s druhým diskem zase vzroste. V praxi jste na zhruba stejné výdrži a lehce ji ovlivníte jen extrémně úsporným SSD v extrémně úsporném ultrabooku.

Tip: Test 120–256GB SSD v ceně 1600–3000 Kč (1. část: Adata, Crucial, Kingston, SanDisk)

Třeba Toshiba Z30 má v klidu spotřebu jen 6 W a zde se již úsporný disk může trochu projevit. Nepolepšíte si ani v hlučnosti. Pevný disk (ať už byl tichý, nebo ne) totiž stejně v notebooku zůstane. Se systémem na SSD ovšem váš notebook (nebo stolní počítač) ožije. Je to pocit, jako byste právě koupili nový stroj.

 

 

Zjednodušeně řečeno je pro běžného uživatele skoro jedno, jak rychlé SSD koupí, rozdíl proti pevnému disku poznáte vždy. Ti náročnější ale ještě o kus vyšší výkon ocení. Do testu jsem vybral většinu před prázdninami prodávaných SSD v nejběžnější kapacitě 120/128 GB v ceně okolo 2000 Kč. Dále několik velmi levných SSD a do třetice nechybí ani cenově výhodná 256GB SSD, která nejsou o mnoho dražší než některá 128GB – občas je lepší zvolit za stejnou cenu raději vyšší kapacitu, než rychlejší model.

 

Vyšší kapacita znamená u stejného modelu často vyšší rychlost i vyšší životnost. SSD zaplněné daty až po okraj se významně zpomalí. Nákupem SSD to nekončí, ještě je potřeba vydat několik stokorun za jeden či dva rámečky. Počítač bez SSD nedává v roce 2014 smysl.

 

 

Corsair

Corsair patří mezi poměrně drahé SSD a kromě testované LS Series má v nabídce i ještě dražší modely s až 480GB kapacitou, zatímco LS Series koupíte nejvýše v 240GB provedení.

LS Series slibuje velmi dobrou rychlost čtení až 535 MB/s a i realita tomu téměř odpovídá. Přístupová doba je také poměrně dobrá, ale sekunduje jí jen průměrná rychlost zápisu. Zajímavé je to u spotřeby. V klidu jsme naměřili jen 0,3 W, tedy nejméně ze všech, zato při aktivitě poměrně vysokých téměř 3 W.

Řadičem je zde nový Phison PS3108, tedy alespoň nějaká exotika v záplavě SandForce, které najdete ve většině SSD a které na špici rozhodně nepatří. V prodeji je i samotný klonovací kit obsahující software a redukci do USB, stojí však celkem vysokých 616 Kč a klonování bude tedy lepší řešit svépomocí.

Corsair Force LS Series, 120 GB

 
 

 

 

 

OCZ

OCZ je v současnosti vlastněné společností Toshiba. Ještě předtím si ale OCZ koupilo firmu Indilinx, která vyrábí kontrolery pro disky. SSD od OCZ tedy používají řadiče Indilinx Barefoot 3 a novinka Vertex 460 už nyní má paměťové čipy přímo od Toshiby.

OCZ vyrábí i výkonější SSD řadu Vector, ale již poměrně drahou, nemluvě o SSD do slotu PCIe (RevoDrive 3), které je sice mnohem výkonnější a bez omezení rozhraním SATA III, ale zase vyjde na trojnásobnou cenu.

Do testu jsme vzali i stále prodávaný Vertex 450, a ač ten má ještě jiné paměťové čipy, jejich výkon i cena jsou obdobné. Vertex 450 se prodává v kapacitách až 512 GB, novější Vertex 460 nejvýše 480 GB.

Čtení dosahuje 500 MB/s, jen zápis je pomalejší, nicméně stále velmi dobrý. U vyšších kapacit má být ještě mnohem lepší. Oba modely se pyšní velmi dobrou přístupovou dobou. Vertex 460 je ve výsledcích o malý kousek výkonnější i úspornější, jenže cenový rozdíl 600 Kč tomu neodpovídá a výhodnější koupí se jeví Vertex 450. Záleží, jak dlouho ještě bude v prodeji.

Těžké hliníkové tělo má zhruba dvakrát vyšší hmotnost než jiná SSD, jenže málokdo má tak lehký ultrabook, aby rozdíl nějakých 60 gramů poznal. V příslušenství najdete nálepku „I love my SSD“, ale hlavně sériové číslo na klonovací/zálohovací software Acronis 2013.

OCZ Vertex 450 Series, 128 GB

 
 
 

 

 

OCZ Vertex 460 Series, 120 GB

 
 
 

 

 

​

 

Intel

Novinka a nástupce modelu 520 od Intelu se naštěstí dodává i v levnějším balení, protože i takto bez příslušenství patří mezi drahé SSD. Za ještě vyšší standardní cenu v barevné krabičce by se snad ani nevyplatil. Seženete jej v kapacitách od 80 do 480 GB s vlastními paměťovými čipy a řadičem SandForce SF-2281 a prodává se i jako mSATA.

Hlavní rozdíl proti staršímu Intel 520 SSD je přechod z 25nm pamětí na 20 nm, přičemž ty si Intel vyrábí sám. Hezké hliníkové tělo zůstalo.

Intel 530 hodně ztrácí u pomalejšího čtení (což by u vyšší kapacity mělo být lepší) a vysoké přístupové doby. Nízká rychlost je opravdu zvláštní, Intel 530 by měl být ve vyšší kapacitě 240 GB i podle zahraničních testů o dost lepší a troufám si tvrdit, že přestože je v kapacitě 120 GB o něco pomalejší, tak jsme měli zřejmě nějaký horší kus. Intel svým SSD ovšem věří, a tak určitě potěší pětiletá záruka.

Intel 530 SSD bulk, 120 GB

 
 

 

 

 

 

Samsung

Model 840 EVO je nástupce původního 840 určeného pro běžné uživatele. Všechny čipy uvnitř disku si Samsung jako správný korejský hospodář vyrobil sám. Vlastní je i dodávaný software na přiloženém CD, který umožňuje naklonovat disk a poté ve druhé aplikaci průběžně sledovat výkon.

SSD od Samsungu je do jisté míry unikátní. Vlastní řadič Samsung MEX (což je tříjádrový ARM Cortex-R4 na 400 MHz) doplňují paměťové čipy typu TLC. Tato specialita Samsungu znamená tři vrstvy na každé paměťové buňce. Dnes používané MLC má dvě a (teoreticky nejlepší a nejdražší) SLC jednu.

Každá buňka musí být schopná (pro uložení třech bitů) ukládat osm různých napětí, zatímco u MLC jsou to čtyři různá napětí a u SLC jen dvě. TLC je tak zdánlivě méně výkonné řešení, ale hlavně je levnější. Samsung EVO ovšem pomalý není, naopak patří k nejvýkonnějším.

Jeho výkon vylepšuje tzv. TurboWrite, kdy vyčleněná část buněk pracuje jako rychlý typ SLC a využívá se pro vnitřní cache. Problém s nižší životností se také neprojevuje. Samsung tak nabízí velmi výkonné 120GB SSD za cenu dvou tisíc korun a jediná disciplína, kde nepatří ke špičce, je zápis velmi malých bloků dat.

Samsung SSD 840 EVO Series Basic, 120 GB

 
 

 

 

 

Pro srovnání: Hybrid SSHD a pomalý disk

Pro srovnání jsme změřili pomalý disk s 5400 otáčkami Hitachi, ale klasický plotnový disk samozřejmě není pro SSD konkurencí. Určitým levnějším mezistupněm jsou hybridní disky. Občas jsou ve formě malého SSD ve slotu mSATA, kde slouží jako vyrovnávací paměť pevného disku, ale takovéto řešení nemáme rádi. Zabírá totiž slot mSATA, ve kterém by mělo spíše sídlit pořádné SSD. Skutečně hybridní disky mají integrované SSD v těle.

WD vyrábí 2,5" disk, který v sobě má 128GB SSD a 1TB HDD, potřebujete ale speciální software, oba disky využívají jedno společné rozhraní a kvůli výšce 9,5 mm takový disk ani nedáte do některých tenkých ultrabooků. Jeho výhodou je opravdu velké SSD namísto pohé berličky v podobě cache.

Seagate na to jde jinak a praktičtěji. Prodává disky s označením SSHD, které mají 8GB SSD jako vyrovnávací paměť v sobě. Takový disk je zhruba na půli cesty mezi pevný diskem a SSD, a to pomalu i cenově, nicméně poskytne velkou kapacitu. SSHD v některých testech svůj přínos neprokáže, ale v praxi je skutečně rychlejší. I tak ale na kombo dvou disků SSD + HDD zdaleka nemá.

Seagate Laptop SSHD Thin, 1 TB

 
 

 

Hitachi Travelstar 5K1000, 1 TB

 
 
 

 

 

Grafy: výkon a spotřeba

V grafech najdete i všechna SSD z prvního dílu testu a porovnání s hybridním SSHD.

PCMark 8 Storage měří výkon čistě jen pevného disku. Pokud bychom použili celkový test PCMark 7, který měří výkon celého počítače včetně pevného disku, výsledky by se lišily jen velmi málo.

 

Sekvenční čtení a zápis

Sekvenční čtení a zápis v benchmarku AS SSD. Tohle je to číslo, které udávají výrobci jako rychlost disku. V praxi jej dosáhnete jen při kopírování velkých dat, důležitější bývá rychlost při přenosu malých souborů.

 

Kopírování dat v AS SSD ve třech scénářích. První jsou velká data, druhé hodně malých souborů a třetí scénář je něco mezi.

 

512 kB

Rychlost přenosu menších souborů o velikosti 512 kB v benchmarku HD Tune.

 

4 kB, 64 threads

Rychlost přenosu menších souborů o velikosti 4 kB při 64 vláknech v benchmarku AS SSD.

 

Přístupová doba

 

Spotřeba

Příkon disku jsme měřili bočníkem Molex-SATA. Přes multimetr jsme odečetli skutečné napětí (téměř přesně 5 V) zvlášť pro klid, čtení i zápis. To stejné potom pro proud a z hodnot spočítali výsledný příkon. Tato hodnota je důležitá spíše jen pro úsporné ultrabooky.

​

Závěr

Mezi testovanými SSD jsou velké rozdíly, které ovšem nenáročný uživatel téměř nepostřehne. Jakékoliv z těchto SSD vám zrychlí počítač či notebook o několik tříd, ale jen náročnější uživatelé poznají, kdy mají rychlý Samsung 840 EVO a kdy levný a pomalu dosluhující Kingston V300. Chystá se nástupce HyperX Fury.

Zaplněné SSD je pomalejší, než z poloviny prázdné, proto může být výhodnější koupit slabší model, který má ale vyšší kapacitu. Současně mívají 240GB SSD větší jednotlivé čipy, takže jsou o něco rychlejší.

Test také ověřil, že snahy výrobců na ultraboocích šetřit a osazovat tzv. hybridní disky nejsou pro uživatele výhodné. SSD patří do každého počítače, podle velikosti třeba i jen malé mSATA, ale kapacitně určitě větší, než směšně malé SSD pro cache. Stačí ušetřit na procesoru a třeba osadit úspornější Core i5 místo Core i7, a hned jsou prostředky pro SSD. Bohužel, u počítačů pod nějakých 20–25 000 Kč si musíte pomoct sami.

Výkonově se tolik nepovedl Intel 530, který ovšem nabízí pětiletou záruku, a to může být rozhodující hlavně pro méně náročné uživatele. I u SSD se totiž objevují „vadné sektory“ a dva tři roky jsou přesně tou dobou, kdy se hardware začíná „kazit“.

Z testu jako nejvýhodnější vyšel Samsung 840 EVO, u nějž se nemusíte bát použitých čipů TLC. Velmi dobře dopadl také OCZ Vertex 460, které je ovšem dražší a tradičně dobře dopadl Crucial M550. Tato tři SSD jsou vítězi testu.

 

​