Test pěti studentských 15" notebooků do 12 000 Kč (část 1.)

Levná patnáctka do 12 000 Kč by měla zastat hlavní počítač doma, na kolejích, na přednáškách i v kavárně, a přitom nezruinovat stipendium, aby zbylo dost na páteční večery. Menší třináctipalcové notebooky se navíc až na výjimky prodávají ve vyšších cenových relacích.

V obchodech seženete i mnohem levnější 15" notebooky za ceny již od osmi tisíc, u nich se ovšem šetří již úplně na všem. Často k nim nedostanete licenci na operační systém Windows, a pokud ano, nemají ani numerický blok kláves, o plastovém zbytku nemluvě. Až u hranice 10 000 Kč se objevují o něco lepší kousky (bez OS) a jen o dva tisíce výše konečně najdeme pořádný výběr.

Kamenem úrazu jsou displeje. Rozlišení 1366 × 768 px je na patnáctipalcové obrazovce směšné, stejné,
ba i lepší má dnes mnoho z nás na obyčejném smartphonu. Windows sice stále nejsou dostatečně připravena na ultrajemné pixely, obzvláště ve spojení s více monitory, nicméně na patnáctkách by mělo být naprostou samozřejmostí Full HD. Dražší notebooky jsou na tom lépe, ale pořád se koukáte na nepovedené panely TN. S tím nic nenaděláte, leda do laptopu investovat dvojnásobek.

Displej

Všechny notebooky v testu jsou obyčejné panely TN s mizerným rozlišením. Zajímavý je však minimální a maximální jas – jeden se hodí pro čtení v posteli během přítmí, druhý pro rozumnou čitelnost za sluníčka. Za střední hodnotu je považováno 120 cd/m² a samozřejmě je dobrý co největší rozsah okolo této hodnoty.

Kontrast, tedy rozdíl mezi bílou a černou, je u TN panelů slabý, ale dostatečný. Rovnoměrnost podsvícení také rozezná spíše jen oko grafika a barevné podání se u všech testovaných kousků nemůže měřit s pořádnými monitory. Přesto se můžete opřít o jeden parametr, a to matný displej. Nekupujete si přece zrcátko.

Změřili jsme i maximální úhel otevření víka displeje, což je v některých situacích celkem iritující problém. A jako návdavek i úhel pro zavření, jelikož pouhé lehké přivření ještě neznamená, že chcete notebook vypínat.

Konektory

Umístění konektorů na notebooku je občas promyšlené, ale občas to tak zrovna vyšlo. Důležité je, aby byly přístupné a současně nepřekážely, což málokterý splní. Napájení, videokonektory, LAN i USB jsou lepší více vzadu, čtečka SD zase více vpředu. Stačí si představit, jak budete zápasit s kabely a kde máte ruce.

Pro hračičky

Funkce v BIOSu mají notebooky jen omezené, ale našly se výjimky, které dokáží opravdu mnoho. V případě problémů budete rádi za vestavěnou diagnostiku a možnost provést obnovu systému. Uživatelský přístup k hardwaru, alespoň k disku a pamětem, hodnotíme kladně, není třeba se vším běhat do servisu.

 

Prošli jsme také weby výrobců a hledali ovladače. Základní Windows 8 máte předinstalována a zálohována na zvláštním oddílu disku, ale občas se hodí více. Notebooky nejsou dotykové a pro konzervativnější uživatele jsme se pídili po možnosti provozovat Windows 7 nebo i Linux. Zvlášť když někteří výrobci prodávají stejný notebook bez operačního systému za nižší cenu.

Žádný notebook nepřepíná grafický čip (mají jen jeden) ani nemění takt procesoru v závislosti na typu
napájení (akumulátor × zásuvka). Výkon je pořád stejný. Zcela nepochopitelně je po startu vypnutý Num Lock. Jeho aktivace až ve Windows přichází s křížkem po funuse – pokud třeba máte nějaká čísla v přihlašovacím heslu. BIOS (alespoň testovaných notebooků) tuto položku na rozdíl od stolních počítačů neobsahuje.

 

Měření výdrže

Výdrž akumulátoru jsme měřili opravdu pečlivě – během přehrávání filmu ve smyčce i nástrojem Powermark, který simuluje reálnou práci i zábavu. Rychlost nabíjení je ovlivněná kapacitou baterie a také faktem, že zatímco do 90 % nabití je křivka naprosto rovná, posledních 5–10 % se již nabíjí velmi pomalu. Prvních 5 % je ovšem nezajímavých, notebook při této hodnotě již hibernuje, a přestože jde minimální hodnota většinou
ještě snížit, není to zcela rozumné.

Zvolili jsme proto scénář nabíjet každý notebook jednu hodinu ve stavu hibernace a poté zkontrolovat stav nabití. Ten jsme přepočetli na skutečnou kapacitu a z této hodnoty také znovu změřili výdrž při přehrávání videa. Z celkové výdrže a 95% kapacity akumulátoru jsme také vypočítali reálnou spotřebu. Jen tak jsme dostali srovnatelné údaje pro rychlost nabíjení i reálnou výdrž. Výdrž dolní 50 % kapacity se liší od horní, je o něco nižší, maximálně však o deset minut, čili zanedbatelně.

Posledním testem jsme zjistili, o kolik se vybije uspaný notebook za 24 hodin. Některé budou za týden na nule, jiné vydrží opravdu dlouho ve stavu, ze kterého během sekundy nastartují.

Je to holt levný…

I s levným notebookem se dá pořídit hodně parády. Když nevíte, o co přicházíte, ani to nebolí.

• Budete mít mizerný displej (i když se mu mezi výrobci říká standardní), na kterém uvidíte jen polovinu
  informací, a pokud se nebudete dívat rovně, neuvidíte ani to.
• Můžete zapomenout na podsvícenou klávesnici, což je prudce návyková záležitost.
• Nezjistíte, že notebook může vážit pod dvě kila a z jeho přenášení vás nemusí bolet záda.
• Na notebooku můžete hrát i novější hry… ale ne na těchto levných.

Výsledkem testu je mj. zjištění, že mezi notebookem za deset a za dvanáct tisíc je velký rozdíl. Přimlouvali bychom se, aby i pro vás bylo 12 000 Kč spodní hranicí. Nezapomeňte také při koupi kontrolovat vadné pixely. My to za vás neuděláme a vy na to máte právo – později vám notebook vymění málokdo.

 

 

1. Lenovo IdeaPad B5400-00415

Velmi příjemný matný povrch je tvořený lehce vroubkovaným plastem. Lenovo má zkosené hrany, díky kterým působí tenčí, než ve skutečnosti je, a díky tomu jde pohodlně otevírat víko displeje. Ve srovnání s většinou ostatních působí i odolně. Provedení je velmi hezké.

 

Na Lenovu okamžitě upoutá naprosto luxusní, lehce zapuštěná klávesnice. Bloky kláves ani šipky nemá
nijak oddělené (škoda), přesto se na ní píše skvěle i poslepu. Primární funkcí horní řady kláves jsou F1 až F12, ale v BIOSu lze zapnout aretaci klávesy Fn. Přijde mi to jako lepší řešení než tvrdé přepínání. Pro zpříjemnění práce je dokonce znak pro děleno na numerickém bloku vyveden jako ÷. Bílá diodka v klávese Num Lock a podsvětlené zapínací tlačítko také potěší, Lenovo si vyhrálo s detaily.

Displej typu TN s velmi nízkým rozlišením je zcela nedostatečný (stejně jako u všech ostatních), ale Lenovo boduje matnou povrchovou úpravou. Ostatní v testu mají displeje lesklé jako zrcátka, a Lenovo tak jasně
vyhrává. Navíc dokáže poskytnout nejvyšší (i nejnižší) jas a spolu s Acerem má také mírně lepší pozorovací
úhly. Lenovo má s velkým náskokem nejlepší displej v testu.

 

 

Konektorová výbava trochu překáží svým umístěním v přední části, vzadu se totiž usídlila mechanika a výdech ventilátoru. Ostatní na tom ale nejsou kromě Toshiby lépe. Lenovo kombinuje konektor pro napájení a dokovací stanici, tzv. OneLink. Potěší gigabitová síť, většina ostatních má jen stomegabit. Umístění čtečky SD karet ovšem není ideální a zcela zbytečnou slabinou jsou indikační diody. Svítí jen slabě zeleně a zcela chybí indikace nabíjení. „Tak nabíjí se to už?“

 

Ve výkonu se na špici přetahuje s HP. Sice má jen lepší Pentium, nicméně už Haswell a hodně se také projevuje síla hybridního disku SSHD. Vysoká výdrž na akumulátor nepřekonává Toshibu, přesto jsou čtyři a půl hodiny přehrávání videa úctyhodné. Kombinovaná zátěž už vydrží o hodinu méně a rychlost nabíjení je také nižší.

 

Kvalita zvuku je jen průměrná, mnohem více příjemně překvapí čtečka otisků prstů, kterou lze používat
pro přihlašování. V notebooku za 12 000 Kč jsme ji nečekali a nikdo jiný ji nemá. Nechybí Anti-Theft,
technologie Intelu pro vzdálené zablokování/nalezení ukradeného notebooku. Nárůst výkonu s diskem
SSD není tak výrazný jako u ostatních. Hybridní disk se tady docela činí, přesto bych se k výměně uchýlil
i u Lenova. Jen pozor, rámeček na disk jiného výrobce už je považován za porušení záruky.

 

Pohodlný přístup k hardwaru pod krytkou skrývá kromě běžných komponent ještě slot mSATA, který
ale podle výrobce lze použít jen pro malou SSD cache. Vedle hybridního disku se tak mSATA stává zbytečným.

 Lenovo není dokonalé. Naměřil jsem třeba vyšší ping na větší vzdálenost od routeru a víko displeje lze otevřít jen do celkem malého úhlu 128°. Výhodou Lenova je dostupnost ovladačů i pro Windows 7, propracovaný BIOS včetně diagnostiky a snadného recovery, i když bez zálohování softwarem OneKey, jako
u dražších kousků.

 

Lenovo má v nabídce ještě další patnáctku za podobnou cenu: IdeaPad S510p je sice o něco tenčí, ale bez čtečky otisků prstů a hlavně s lesklým displejem. IdeaPad B5400 je mnohem lepší volbou, seženete jej
i ve verzích s Core i3, případně i bez operačního systému za velmi dobrou cenu. Lenovo je i přes vyšší cenu
v testu naprosto jasným vítězem.

 

2. Toshiba Satellite M50D-A-10D

Velmi tenký a lehký notebook, částečně dokonce hliníkový. Liší se hlavně platformou AMD a absencí optické
mechaniky. Hliníkové šasi páruje Toshiba pouze s AMD a s Intelem jej seženete až ve vyšších konfiguracích.
Roční předplatné McAfee je rozhodně lepší než trial verze ostatních a třeba je i využijete.

 

Lišta na víku displeje není designově moc šťastná. Vypadá spíše jako součást zadního pantu a i umístění loga mate. Na to, z které strany notebook otevírat, si tak budete muset déle zvykat – je to obráceně, než by člověk čekal. Víko ovšem otevřete i jednou rukou.

Toshiba má velmi dobrou klávesnici. Samotný zdvih sice není tak propracovaný jako u Lenova, ale rozložení i velké mezery mezi bloky kláves jsou příkladné. Notebook se ovládá parádně, takto by to měli dělat všichni, patnáctky mají pro velkorysou klávesnici místa dost. Bílá diodka v klávese Num Lock je také užitečná.

 

 

V základu patří horní řada kláves funkcím, jako je změna hlasitosti. Prohození přes Fn jde v BIOSu i přes
utilitu, ale vždy je třeba alespoň odhlášení z Windows. Navíc v prvním případě nefunguje kombinace kláves Alt+F4, přestože jiné značky s tím problém nemají. Hůře se také volí třeba Print Screen a přidané popisky F-kláves zůstaly velmi špatně čitelné. I přes tyto problémy je klávesnice od Toshiby téměř čirá radost.

 

Příkladné umístění portů po stranách v zadní části kromě HP nikdo z konkurence nesdílí, a Toshiba zde tak exceluje. Stejně pohodlně přístupný slot na SD karty má už jen HP. Indikační diody na přední straně jsou barevně odlišené a dobře viditelné.

 

AMD má slabší, ale ne úplně špatný výkon. Propadá hlavně v aplikacích využívajících jen jedno jádro, ale i celkově patří k nejslabším. Nejhůře dopadl pevný disk, grafický čip Radeon 8330 má alespoň na průměr. Naštěstí v tomto segmentu notebooků nehraje čistý výkon takovou roli.

Ani v zátěži ventilátor Toshiby téměř neuslyšíte a Toshiba se pyšní výbornou kvalitou zvuku. Alespoň ve srovnání s ostatními má zvuk pěkně prokreslený a sledovat film na Toshibě je mnohem větší zážitek. Toshiba všechny válcuje výdrží – na akumulátor běží přes pět hodin, což je zhruba dvakrát tolik než u většiny ostatních. Také rychlost nabíjení je příkladná, za hodinku se baterie dostane na 69 % a vydrží další více než tři hodiny.

Po odšroubování spodního dílu získáte přístup k úplně všemu, ale podle výrobce je třeba provést výměnu
disku v servisu kvůli záruce. Tenký integrovaný akumulátor je uvnitř rozprostřen v místech, kde mají jiné notebooky optickou mechaniku a klidně mohl být ještě větší.

Nebo zde naopak spojením dvou prázdných míst mohl vzniknout prostor pro druhý disk, jelikož bez slotu na DVD pro něj není jinde místo. U Toshiby by proto 60GB SSD nestačilo. Pokud si ale spočítáte, že ušetříte za případný rámeček pro DVD a HDD prodáte, můžete si dovolit koupit i 128 GB SSD, se kterým se už dá dobře žít.

Dražší model Satellite C50 s Intelem je tlustší a s od pohledu horší klávesnicí. Zajímavý by byl až C55 za
12 790 Kč, jež už obsahuje Core i3, dedikovanou grafiku, DVD pro možnost druhého disku a jsou pro něj
i ovladače na Windows 7. Jen nemá tak hezké hliníkové šasi. V prodeji je i bez OS a dokonce s 750GB diskem za nižší cenu. Satellite M50D zůstává výborným a stylovým notebookem za velmi dobrou cenu.

 

3. HP Pavilion 15-e036sc

Pouze HP dokáže vyrobit notebook do 12 000 Kč, který už má procesor Core i3 i operační systém Windows v ceně (o něco dráže to pak zvládne ještě Toshiba). HP to předurčuje k jasnému vítězství v kategorii výkon, které se ale nakonec nekoná. V některých oblastech je totiž o něco výkonnější Lenovo – s pomalejším procesorem, ale lepším hybridním diskem. V herním výkonu sice grafika HD 4000 vypadá nejlépe, nicméně jde ještě o Ivy Bridge a před grafikou z „obyčejného“ Pentia (ale už Haswell) je rychlejší jen o málo.

 

Invence se nedá upřít v názvu barevného provedení – označení Revoluční modrá s mikrotečkami rozhodně
zaujme. Je to taková metalíza, na pohled velmi hezká, ovšem lesklá a otisky prstů ulpívají o to více. Pozorovací úhly panelu TN patří u HP mezi slabší, ale protože všechny displeje TN jsou z principu nevhodné, není to velké mínus. Nižší maximální jas displeje 175 cd/m2 většinou stačí, na posezení na sluníčku to už ale úplně nebude a bez zapojeného napájení navíc klesá ke 140 cd/m².

Chválíme umístění konektorů – na levé straně velmi pohodlný přístup ke čtečce SD karet, napravo jsou LAN a USB 2.0 vzadu, připojená síť a myš tak nebudou nijak překážet. HP je ovšem jediný notebook v testu (u Asusu nevíme), který má VGA, jež nefunguje současně s HDMI. Respektive funguje, ale jen při vypnutém interním displeji.

Klávesnice s velmi nízkým zdvihem může vyhovovat pro psaní všemi deseti, jinak ale vítězí spíše design.
Tlačítka jdou hůře nahmatat a typický tvar kurzorových šipek u HP je asi největší bolístkou. Naopak velmi potěší, že i při F-klávesách přístupných až přes Fn funguje kombinace Alt+F4. V BIOSu jde horní řada kláves přepnout.

Hrubý touchpad vedle hladké lesklé základny přivádí k myšlenkám, že to mělo být přesně opačně, ale pracuje se s ním pohodlně. Zkrátka, zpracování je kvalitní, ale designér měl bohužel větší slovo než inženýr.

Trošku nechápu, proč je recovery oddíl přístupný uživateli pod písmenem D, kde si může omylem něco smazat, ale HP to takto zkrátka dělá. Běžnými nástroji to nejde změnit.

HP CoolSense (ikonka u hodin) rozpoznává, kdy není počítač ve stabilní poloze a přizpůsobuje tomu výkon i ventilátory. Jen ve stabilní poloze je totiž zajištěno ideální odvětrání, při kterém může HP běžet na nejvyšší výkon. Zabraňuje to třeba přehřívání na klíně. HP předinstalovalo trial verzi Nortonu, jehož vyskakovací okna nelze snadno potlačit. Chce to buď koupit, nebo rychle odinstalovat.

Přístup k hardwaru vyžaduje vyjmutí akumulátoru (záměr), ale jinak je velmi luxusní. Lpí se na detailech, například šroubek drží na krytu pružinkou, takže jej neztratíte. Pevný disk najdete usazen v pryžovém obložení, což vylučuje jakékoliv vibrace a zároveň jej trochu chrání. Je to spojeno i s HP ProtectSmart, což
je technologie, která disk při detekci pádu v mžiku vypne.

 

HP má hodně dobrou výdrž na akumulátor a nejrychlejší dobíjení, za hodinku jste na 80 %. Na druhé straně, notebook hibernuje již při 9% hodnotě baterie a nejde to standardní cestou změnit. K uspání dojde během přivírání víka již v úhlu 13°, což také není příliš pohodlné. U HP oceňuji velmi dobrou kvalitu zvuku, kterou předčí jen Toshiba.

4. Dell Inspiron 15-3521

Vroubkovaný matný plast na víku i základně působí bytelně, přesto na něm ulpívají otisky po mastných prstech. Dell se tradičně liší americkým rozložením kláves – jednořádkový Enter a dlouhý Shift. České popisky samozřejmě nechybějí. Jistota stisku kláves je jen průměrná a z testu příliš nevyčnívá.

 

V BIOSu lze přepnout primární funkci horní řady kláves a v obou případech vám bude fungovat kombinace Alt+F4. Touchpad má přesné reakce. Vedle matných plastů vyčnívá mezi klávesami lesklá plocha, což si Dell mohl odpustit. Ne, lesklé plasty nevypadají hezky ani na pohled.

Zaujme vybrání pod displejem, kam v zavřeném stavu akorát pasuje zvětšený akumulátor. Elegantní řešení pro větší baterii, které se ovšem míjí účinkem – akumulátor nabídne jen podprůměrnou výdrž a dost pomalé nabíjení.

Konektory po stranách jsou jako u většiny ostatních v přední části, kde mohou při zapojení více překážet a ke čtečce se pohodlně dostanete jen lehkým nadzvednutím základny; což je bohužel i u většiny ostatních.
Rovnoměrnost podsvícení displeje je ze všech nejnižší, běžným okem ji ale nezaregistrujete.

Bílé indikační diody jsou příjemné, nějaké barevné odlišení by přesto nebylo od věci. Je celkem překvapením, že měsíční verze McAfee neotravuje vyskakovacími okny, takže nám její předinstalování
ani nevadí. Potěší velmi vysoká maximální hlasitost, kterou nedoprovází rezonance. Zvuk není tak prokreslený jako třeba u Toshiby, ale externí repro k Dellu bude potřebovat jen málokdo.

Prodávanějším modelem je o kousek dražší Inspiron 15 s Core i3, který je jinak zcela stejný. Přes o něco hůře přístupnou krytku (plastové západky drží pevně) se dostanete k disku i pamětem. Kompletní rozborku byste sice už sami dělat neměli, ale Dell je svou snadnou servisovatelností pověstný. Osadit SSD nebude problém, stejně tak vyměnit DVD za rámeček pro druhý disk; a o záruku tím nepřijdete – pokud nic sami nepoškodíte.

Prodávanějším modelem je o kousek dražší Inspiron 15 s Core i3, který je jinak zcela stejný. Přes o něco hůře přístupnou krytku (plastové západky drží pevně) se dostanete k disku i pamětem. Kompletní rozborku byste sice už sami dělat neměli, ale Dell je svou snadnou servisovatelností pověstný. Osadit SSD nebude problém, stejně tak vyměnit DVD za rámeček pro druhý disk; a o záruku tím nepřijdete – pokud nic sami nepoškodíte.

V BIOSu se dá přepnout hlavní funkce F-kláves, v základu fungují F1 až F12. Tamtéž najdete pokročilou
diagnostiku. Obnovení i záloha systému je možná z Windows i z prostředí po startu počítače a jmenuje
se Dell Backup and Recovery. Vedle záruky je tohle další významné plus pro pokročilejší uživatele.

  

Inspiron seženete v e-shopech s Windows 8, ale na webu lze najít i ovladače pro Windows 7, čímž u konzervativnějších uživatelů boduje. Ve verzi bez OS nebo alespoň s Windows 8 Pro se standardně nedodává.

 

5. Acer E1-532-35564G1TMnrr

Notebook od Aceru můžete mít v červené nebo černé barvě, lesklé šasi ale není nejvhodnějším materiálem. Acer boduje hlavně tenkým tělem. Všechny konektory kromě napájení jsou umístěny v předních částech,
kde třeba takový LAN bude určitě překážet. Na druhou stranu nabízí gigabitovou síť, což z ostatních umí jen Lenovo.

 

Na tomto Aceru se píše o něco lépe, než na doposud testovaných Acerech, hlavně díky vyššímu zdvihu. Celkově se na něm však pořád píše jen průměrně – stále vadí slitý Enter a levý Shift, které nemají opodstatnění ani v designu, ani v ergonomii. Funkci primárních F-kláves nejde změnit, přídavné funkce jsou aktivní až s Fn a je to jen dobře.

Změna hlasitosti a jasu se nachází na kurzorových šipkách. Také touchpad je jen průměrný. Acer obsahuje konektory HDMI i VGA, které fungují současně. Vedle interního tak připojíte další až dva monitory; v tomto se mu opět vyrovná jen Lenovo.

Displej má mírně nižší kontrast, ale velmi dobré rovnoměrnost podsvícení a dobré hodnoty jasu se středem
přesně na 50 %. Acer dokáže otevřít víko displeje do největšího úhlu, a i když jde jen o deset úhlových stupňů, je to znát. Zvukový projev je slabší, zastřený a pro přehrávání filmů bez externích repráčků se kvůli nízké maximální hlasitosti moc nehodí.

Indikační diody jsou barevně odlišeny, například Wi-Fi svítí oranžově. Operační systém je plný bloatwaru
včetně trial verze antiviru a bude si žádat promazání. Je to typické pro většinu notebooků v testu.

Drobnější nástrojem odpojitelná baterie nijak nevyčnívá, přesto má dobrou výdrž mezi 3–4 hodinami. Kapacita je přitom pouhých 37 Wh, Acer má totiž nejnižší spotřebu pouhých 8,6 wattů za hodinu. Občas má ale problémy s probuzením ze spánku (stalo se ve více případech) a nezbude než jej restartovat. Celkový
výkon patří v testu k tomu lepšímu.

Pod krytkou se jednoduše dostanete k pamětem a disku, jehož terabajtovou kapacitu mohou ostatní jen závidět. Škoda že jej Acer nerozdělil na systém a data. Pro obnovu systému slouží Acer Recovery Manager, což je ale jen lepší rozhraní pro stejnou funkci pod Windows.

Acer tímto modelem potlačil některé své horší stránky, s žádným super vylepšením ale nepřišel a zařadil se do běžného průměru. Jenže Acer má v rukávu úplně jiné eso.

Full HD za hubičku!

Stejný model E1-532 se dělá i s displejem Full HD. Sice je to pořád jen panel typu TN a zřejmě bude mít o něco nižší výdrž na akumulátor, ale Full HD patnáctka za příplatek jen 1 000 Kč je cenová bomba.

Takové displeje tady samozřejmě měly být už dávno i u levných notebooků, jenže nejsou. Acer je první, zatím jediný a rozlišení Full HD na patnáctipalcovém displeji je mnohem lepší než mizerných 1366 × 768 px, které tu nabízejí všichni ostatní. Samozřejmě mají zase jiné přednosti a výkon, nicméně E1-532-35564G1TMnrr s Full HD za 12 990 Kč je velmi zajímavá koupě.

Naměřeno: výkon, výdrž, displej

Výkon

PCMark 7 měří komplexní výkon počítače, PCMark 8 dva scénáře výkonu bez vlivu pevného disku, Cinebench R15 výkon procesoru, 3DMark výkon grafiky a PCMark 8 Storage výkon disku.

 

 

Výdrž

Powermark simuluje reálnou práci, pro přehrávání videa využíváme Pulp Fiction ve smyčce, vše na jas kolem 120 cd/m². Po uspání notebooku na 5 % akumulátoru necháme notebook hodinu nabíjet a poté opět pustíme film.

 

 

Displej

Měříme minimální a maximální jas a kontrast. Počet současně fungujících monitorů reálně zkoušíme a úhly displeje zvládá aplikace úhloměr pro Android.

 

 

Všech pět notebooků jsme osadili SSD diskem Kingston a změřili rozdíl výkonu, výsledky najdete ve druhém díle testu.