Test sedmi špuntových sluchátek: I hudba z telefonu může znít hezky

Kvalita většiny sluchátek, která vybalíte z krabice společně s novým telefonem, se dá poměrně rychle shrnout jedním slovem – tragická. Ať už se jedná o high-end typu Samsung Galaxy S 4 nebo telefon střední třídy, můžete se spolehnout, že dodávané pecky nebo špunty budou dobré možná jako hands-free. V žádném případě si s nimi však nevychutnáte kvalitnější poslech hudby. Výjimku tak tvoří iPhone 5, ke kterému Apple přibaluje nová sluchátka EarPods. Ta jsou srovnatelná s peckami, které se prodávají kolem tisícovky. Smutné je, že před několika lety v době slavných telefonů Walkman od Sony Ericssonu, málokoho napadlo kupovat si nová sluchátka k telefonu. Jejich kvalita prostě byla jinde.

Rozhodli jsme se tedy, že zkusíme vybrat alternativu, která vám umožní kvalitnější poslech hudby ze smartphonu, tabletu či jiné kapesní hračky. Horní cenovou hranici jsme nastavili na 1 500 Kč. To je částka, která neurazí nikoho, komu na kvalitnějším zvuku alespoň trochu záleží a zároveň nikoho nezruinuje. Pořídit si samozřejmě můžete špunty za osm tisíc, málokomu se však bude chtít za sluchátka platit stejná částka jako za telefon.

 

Proč špunty?

Až na hybridy Marshall Minor se jedná o sluchátka typu špunt. Ten je tvořen úzkým krčkem, na který je navlečen gumový náušník. Po zasunutí do zvukovodu perfektně utlumí okolní hluk a kvalitnější poslech si tak vychutnáte třeba v MHD. Samozřejmě jejich používání nemůžeme doporučit pro jízdu na kole, běh nebo jakékoliv aktivity, kde by přeslechnutí některých okolních zvuků nemuselo dopadnout dobře.

Ve většině případů zvukový projev špuntů hravě strčí do kapsy jakékoliv pecky. Ty trpí především kvůli větší vzdálenosti od ucha, čímž není možné dosáhnout tak čistého a zřetelného zvuku. Nemluvě o chybějících hutných basech. Pokud vám zastrčený kus gumy v uchu nedělá dobře, raději zvolte velká náhlavní sluchátka.

Jak jsme testovali

Jako vždy je hodnocení rozděleno do tří kategorií. Největší váhu celkem logicky dostala kvalita zvuku, která se na výsledné známce podílela z celých 50 %. I když se nám tedy líbili na některých modelech jiné vlastnosti, zvuk hrál zkrátka hlavní roli.

Právě provozní vlastnosti byly druhou hodnocenou kategorií, které měly váhu třiceti procent. Sem jsme zahrnuli schopnost sluchátek odizolovat posluchače od okolních zvuků i celkové pohodlí. Vyzkoušeli jsme několik dodávaných náušníků a ohodnotili, jak jsou příjemné. Není totiž výjimkou, že vás po hodině poslechu zkrátka začnou bolet uši. Předejít tomu můžete i správným výběrem velikosti gumového nástavce.

Poslední kategorií je zpracování sluchátek i kabelu. V této cenové kategorii jsme sice nenarazili na model, který by nás překvapil špatným zpracováním, i přesto zde byly patrné rozdíly. No a o kabelu u sluchátek by každý mohl vyprávět hodiny. Bájný kapesní troll, který již navštívil každého z nás, má v oblibě zamotávat kabely velmi precizně. Jejich rozsukování je tradiční kratochvílí před samotným poslechem. Výrobci se proti tomuto škůdci snaží bojovat a v některých případech velmi úspěšně. Účinnými metodami je opatřit kabel opletením, které známe třeba z kabelů u počítačových periferií nebo místo kulatého kabelu vyrobit plochý profil.

Partner testu:

 

Testované modely

1. Klipsch Image S3

Loňský model sice není v portfoliu výrobce nejnovější, parádu však udělá stále. Především zvukový projev neměl v testu konkurenci. Nechybí hutné basy, které netrpí zpožděním jako některé konkurenční modely ani přesné středy. Těm zároveň nechybí prostorovost a není tedy problém s většinou hudebních žánrů. Vychutnáte si i detailní vysoké tóny.

Měniče jsou příjemně malé a nebudou dělat problém žádnému uchu. V balení samozřejmě najdete i výměnné náušníky. Klipsch byl jediným modelem v testu, který měl i dvouzávojkové náušníky. Kromě toho, že jsou pohodlnější, než ty klasické hladké se postarají o kvalitnější odhlučnění od okolního ruchu bez nutnosti si špuntové sluchátko nacpat hluboko do zvukovodu.

Kromě toho v krabici vedle sluchátek najdete i praktické pouzdro se zipem, které na cestách určitě najde uplatnění. A má i speciální přihrádku na výměnné náušníky. Model Image S3 svou konkurenci v testu porazily prakticky rozdílem jedné třídy a určitě by se neztratily ani mezi dražšími kolegy.

2. Sennheiser CX 300-II

Od tradiční německé značky, která je symbolem dostupných a zároveň velmi kvalitních sluchátek všech kategorií jsme možná čekali trošku víc. Ne že by Klipsch model CX 300-II úplně zahanbil, určité rezervy ve zvuku se však našly. Těmi jsou především středy, které nám přišly příliš ploché. V kombinaci s mohutnějšími basy se hodí spíše pro tvrdší žánry. Stále se však v této kategorii jedná o jeden z nejkvalitnějších zvukových projevů.

Stejně jako u předchozího modelu, i zde najdete pouzdro pro sluchátka a nemůžou chybět ani dvě další velikosti náušníků. Všechny jsou klasické hladké a případné závojkové si budete muset dokoupit. Sennheiser bohužel zvolil trochu nešťastný tenký pogumovaný kabel. Ten trpí dvěma neduhy. Jednak se velmi rychle zamotává, což pocítíte při prvním vytáhnutí z kapsy a druhým zádrhelem je mikrofonní efekt. Ten způsobuje, že jakýkoliv dotyk kabelu o oděv přenáší do sluchátek nepříjemné šustění.

3. Marshall Minor Pitch

 

Jedinými sluchátky, která nepatří mezi typické špunty, pochází od výrobce, který je spjat především s hudebními aparaturami. Netradiční je jak tvar jejich měničů, tak samotný design. Z venkovní strany připomínají potenciometry na kytarových kombech.

Sluchátka jsou tvořena většími peckami, které jsou však vybaveny jakousi gumovou zarážkou ve tvaru kotvy, která se v uchu vzpříčí. Jakkoliv to zní divně, jejich nošení je maximálně pohodlné. Protože se však nejedná o špunty nacpané ve zvukovodu, jen minimálně ruší okolní hluk. Hodí se tedy spíš pro poslech v tišším prostředí. V MHD se s nimi moc legrace neužijete, i když parádu rozhodně udělají.

Je také trochu složitější hodnotit mezi typickými špunty samotný zvuk. Ty mají výhodu bližšího kontaktu uchem uživatele. Tyto pecky, navíc ještě rozměrnější, nikdy nemohou nabídnout tak mohutné basy, jako předchozí modely. A to i přesto, že výkon na to rozhodně mají. To však neznamená, že zbytek spektra nemůže být čistý a zřetelný. Tato kombinace tedy vylučuje určení pro tvrdé hudební žánry a doporučit je můžeme pro vše ostatní. A klidně to mohou být hudebně složité orchestry.

4. Philips SHE5105

Na čtvrtém místě se umístil model, který měl po zvukové stránce nejblíže druhým Sennheiserům. Ani zde nebyly středy úplně bez chyb a nejvýraznějším prvkem jsou basy, které jsou zde možná ještě o něco mohutnější. Nejsou však úplně čisté a přesné. Kopák s dvojšlapkou tak zní spíše jako podivný hukot. K nejdetailnějším nepatří ani výšky.

Sluchátka mají dlouhé tenké krčky, které je pro ideální zvuk nutné zatlačit poměrně hluboko do ucha. V opačném případě jednak špatně tlumí okolní zvuky a jednak se razantně snižuje kvalita zvuku. I když si vyberete správnou velikost gumových náušníků, nemusí být jejich nošení úplně pohodlné. Rychleji se také bude pravděpodobně objevovat bolest ucha.

Na druhou stranu náš potěšil Philips strohým designem, který však nepůsobí levným dojmem. Sice nezaujmou tak, jako Marshally, ale jsou příkladem toho, že se výrobci nemusí držet zažitých standardů. Pozitivem je také lesklý plochý kabel, který se nezamotá v kapse a netrpí mikrofonním efektem.

5. Yamaha EPH-50

Mezi čtvrtým a pátým místem je pomyslná hranice, kde se nám zdá celková kvalita sluchátek adekvátní cenové kategorii do 1 500 Kč. Yamaha už je spíše za touto čarou – navíc se jedná o nejdražší model v testu. Raději bychom viděli cenovky alespoň o pět set korun nižší. O to smutnější je, že jsou ve výsledku stále o mnoho tříd lepší, než drtivá většina sluchátek, která najdete přibalená ke smartphonu libovolné cenové kategorie.

Yamaha v případě tohoto modelu zvolila stále populárnější hybrid, kdy je tvar běžných pecek ještě prodloužen o špunt s tradičním gumovým náušníkem. Reálný přínos lze těžko ohodnotit a bude se jednat o velmi subjektivní záležitost. Pokud si totiž vyberete správnou velikost gumového nástavce, není potřeba sluchátko v uchu fixovat ještě peckou.

Zvuk bohužel nespasí ani pozlacené konce měničů. Celé spektrum zní dost zahaleně a nezřetelně. Asi jako byste celou kapelu zavřeli do akvárka a nechali ji odehrát koncert. Basy jsou monotónní a zpomalené, naopak výškám chybí detail a živost. Yamaha nás trochu zklamala.

6. Creative EP-3NC

Creative a Sony se pokusili o kapku inovace a na kabel přidělali speciální krabičku. Ta má za úkol pomocí mikrofonu sejmout okolní zvuky a z reprodukovaného zvuku je odečíst. Na stejném principu fungují dvojité či trojité mikrofony v telefonech. V těch to však alespoň do jisté míry funguje. U Creative EP-3NC však nepoznáte ve zvuku jediný rozdíl. Ať už chcete odrušit hluk ve vlaku, nepříjemnou učitelku nebo zvuky z ulice, vše zní naprosto stejně při vypnutém i zapnutém aktivním odhlučnění. Z velké části je to však dáno i tím, že se jedná o špunty, které samy o sobě okolní zvuk odruší víc než dobře.

Krabička na kabelu, do níž musíte vložit baterii typu AAA a následně si ji připnout na oděv, je tedy naprostou zbytečností. Kromě hmotnosti pravděpodobně zvyšuje i cenu samotného produktu. Creative trpí syndromem levnějších sluchátek, kterým chybí nejhlubší tóny (které předchozí modely zvládají) a středy jsou až moc ploché. 

7. Sony MDR-NC22W

Jak už bylo zmíněno výše, i Sony se pokusilo o experiment s aktivním odrušením okolního zvuku. Používá k tomu stejný aktivní prvek, který je napájený AAA baterií a je nutné jej připnout na oděv. V případě Creativu alespoň bylo jedno, zda je vypnutý či zapnutý – prostě to bylo takové nechtěné závaží, které v zásadě ničemu nevadilo. Pokud však zapnete odhlučnění ruchů u Sony, nejen že se nedostaví rozdíl ve zvuku, naopak se zesílí šum ve sluchátkách. To je poměrně běžné třeba při poslechu ze smartphonů. Pokud je jejich zvukový výstup aktivní, občas je možné si všimnout lehkého šumu. Sony jej však zesílí a je možné jej zaslechnout i v tišších pasážích skladeb.

I bez toho však Sony hrají podobně jako Creative, tedy bez nějakého osobitějšího projevu. Nepřesné „zahuhňané“ středy jsou doplněné o zastřené basy. Vše pak podtrhují krátké krčky, které se říkají o použití širších náušníků. Z těch však mnohem rychleji začnou bolet uši. Ceně pak neodpovídá ani levně působící kabel s gumovým zahnutým 3,5mm konektorem.