Dostupná rychlost ADSL přípojky je nejvíce závisí na
vzdálenosti ústředny (zdroj: Wikipedia.org)
Nejrozšířenějším druhem připojení k internetu v ČR
je jednoznačně ADSL. Telefonní dráty jsou prostě téměř všude (pravda,
v mnoha místech s poněkud vzdálenější ústřednou, což má spolu
s penetrací přípojek v lokalitě největší vliv na dostupnou rychlost
připojení) a nebýt laxního přístupu a mnoha grandiózních omylů minulosti (ISDN
a jiné), mohlo být ADSL zastoupené ještě mnohem výrazněji na úkor velmi
rozšířených Wi-Fi přípojek (v ČR je penetrace Wi-Fi připojenmí k internetu
spolu s Japonskem na světové špičce).
Pro využívání ADSL přípojky je v první řadě potřeba
modem, který z podivného šumu všech frekvencí z telefonní dvojlinky vykouzlí
smysluplný signál a promění jej na nuly a jedničky neboli data.
V současnosti jsou samostatné ADSL modemy téměř neexistujícím zbožím –
nejčastěji se nabízí a v domácnostech vyskytuje kombinace modemu a routeru
pro metalickou nebo i bezdrátovou síť. I to minimum modemů, jenž nabízí pouze
jediný RJ-45 konektor pro LAN, má funkce routeru s NAT, protože jsou
v jádru stejné jako jejich o pár desetikorun dražší verze se čtveřicí LAN
konektorů a případně i Wi-Fi částí.
Integrované zařízení je samozřejmě skvělé z důvodu
jednodušší správy, nižší spotřeby a v neposlední řadě i prostorových
nároků. Najdou se však i významná negativa. Podobně jako u jiných zařízení má i
v tomto případě spojování různorodých funkcí negativní dopad na jejich
kvalitu – levný ADSL modem a router je díky tlaku na cenu nepříliš dobrým
modemem i routerem.
Nedostatek výkonu omezuje schopnosti routovací části, což se
projeví při silnějším zatížení více počítači nebo větším počtem spojení
(například P2P přenosy) v kombinaci s využíváním pokročilých funkcí
typu QoS nebo restriktivním firewallem. Svůj podíl na výsledku má také kapacita
paměti. Informace o výkonu osazeného čipu nebo kapacitě paměti se přitom
v specifikacích téměř nikdy neuvádějí a výrobci se nebojí vybavovat ADSL
routery funkcemi, jež významně překračují schopnosti použitých čipů (typicky
USB porty pro datová úložiště a podobně).
Dalším významným problémem je silné zahřívání, kterým trpí
většina zařízení na trhu. Při zatížení (mnoho spojení, rychlé přenosy) vytváří
použité čipy nemalé množství zbytkového tepla, což je v kombinaci
s nevelkým vnitřním prostorem (zahuštěným modemovou částí) a malým důrazem
na chlazení (většinou je design přednější než funkčnost) příčinou vysokých
provozních teplot.
Pohled dovnitř samostatného modemu: kondenzátory jsou součástky nejvíce ohrožené zahříváním.
Ty sice nemusí krátkodobě vadit, ve střednědobém
horizontu (jeden až dva roky) může být provozní teplota důvodem pro značné
opotřebení osazených kondenzátorů a dalších částí – výjimkou není ani nízká
spolehlivost (výpadky, zamrzaní) například při letních vedrech nebo nepříliš
ideálním umístění s omezenými možnostmi chlazení. I proto se vyplatí
hledat zařízení, jež lze postavit na výšku, nebo využít téměř vždy dostupné možnosti
montáže na stěnu.
Tipy pro „šťastný“
život s ADSL
- Přetěžování a následnému zahřívání se lze
vyhnout také střídmějším nastavením různých pokročilých funkcí. Například
různorodé ochrany firewall-u, logování událostí nebo vícero QoS pravidel s větším
průtokem si vezmou významnou část výkonu zařízení. - Jedním z dražších a komplikovanějších
řešení je využít jednoho zařízení jako čistého modemu (vypnutí všech ostatních
funkcí) a připojit jej ke druhému LAN/WLAN routeru, který bude pouze vytáčet spojení
a routovat (poměrně obvyklá funkcionalita). Toto rozdělení úkolů sníží
zahřívání i vytížení, utrpí však nejen komplexita nastavení, ale také spotřeba
a zahuštění změti kabelů kolem počítače. Běžné LAN/WLAN routery totiž existují
v mnohem lepších konfiguracích než jejich ADSL bratříčci, u kterých byste
například marně hledali Gbit LAN porty. - Je dobré pravidelně sledovat parametry ADSL
spojení dostupné v administraci routeru/modemu, protože kromě obligátní
rychlosti spojení ukazuje diagnostika také další parametry linky, jež indikují
případné problémy – například večerní přetížení v hustěji penetrovaných
oblastech výrazně zhoršuje parametry spojení a následně může způsobovat i
výpadky.
Skvělý nástroj
pro sledování kvality ADSL spojení je kompatibilní s velkým množstvím
zařízení a ukazuje nejdůležitější parametry. Nejdůležitější je dostatečně
vysoký SNR Margin (odstup signálu od šumu) a Line Attenuation, který by měl být
pro změnu co nejnižší.Výpadky a snižování rychlosti spojení je nutné řešit s technickou podporou
vašeho poskytovatele, protože zhoršení parametrů připojení se obvykle bez
pomoci (úpravy nastavení na ústředně) nevyřeší. - Pokud možno nevytěžujte přenosovou kapacitu vašeho
připojení na maximum. Úplné vytížení kapacity uploadu významně omezí
propustnost při stahování a prodlouží odezvy. Řešením je vhodné nastavení
globálního QoS nebo manuální omezování náročnějších přenosů (typickým
„zabijákem“ jsou P2P přenosy) na přibližně 90-95 % dostupné maximální přenosové
rychlosti. Důvodem pro tuto nedokonalost je nepříliš velký buffer ADSL modemů. - Omezující může být také snaha použít starší zařízení pro moderní tarify s vyšší rychlostí. Problém přitom není nepřítomnost podpory ADSL2+, kterou potřebujete až pro nejrychlejší dostupné tarify s rychlostí stahování až do 16 Mb/s. Starší modem/router velmi často nestačí ani na základní tarif s rychlostí 8/0,5 Mb/s. Pro rychlejší tarify (16/1 Mb/s nebo 16/0,75 Mb/s) je nový modem/router obvykle nutností.
S jakými modemy a routery máte dobré zkušenosti a jaké se vám naopak neosvědčily? Napište to do diskuze spolu s poskytovatelem a rychlostí vašeho připojení a popisem problémů, s kterými jste se případně potýkali.
