Ultrapixely od HTC: čtyři mega stačí, drahoušku

Na rozlišení nesejde, klíčová je hustota a velikost pixelů

Každý fotograf ví, že navyšující počet megapixelů je jen trik, jak prodat nové foťáky. V praxi totiž záleží také na velikosti samotného snímače. Rozlišení senzoru musí růst ruku v ruce s jeho velikostí. Křemíkový čip obsahuje miliony světlocilitivých buněk (odtud ono rozlišení), které převedou světlo na elektrický náboj.

Čím větší buňka, tím více světla zachytí. Platí, že větší buňka zachytí více světla než více menších buněk, jejichž celková velikost se rovná oné větší buňce. A co se stane, když buňky zachytí málo světla? Pochopitelně nic nevidí, nebo vidí nejasně a vytváří šum.

Proto je nesmyslné, když velikost snímače zůstává stejná, jen se zvyšuje jeho rozlišení (a zmenšují buňky – pixely). Pokud byste měli dva přístroje se stejným objektivem, obrazovým procesorem a také rozlišením, ale jeden by měl větší snímač než druhý, tak první zachytí více detailů a vykreslí lepší obraz.

Senzory v mobilech v poslední době pomalu doháněly kompaktní fotoparáty, co se rozlišení týče, přitom mají snímače mnohem menší. Tento trend narušovala především Nokia. Před třemi lety uvedla symbianovský telefon N8 (který dosud fotí výborně). Má rozlišení 12 Mpx a snímač s plochou okolo 38 mm². iPhone 5, který je často vydáván za vrchol, má 8 Mpx a snímač velký 15,5mm². Stará Nokia má sice o 50 % vyšší rozlišení, ale zároveň 2,5× větší čip.

HTC One: méně je více

Vraťme se zpět k HTC. To šlo opačnou cestou než Nokia N8. Finové zvětšili čip, čímž ale museli přifouknout i celý telefon. Na Tchaj-wanu čip zvětšili jen trochu, zato rozlišení je poloviční oproti dnešnímu standardu. Efekt je stejný. Jednotlivé světlocitlivé buňky jsou větší než u konkurence. Vlastně překonají i většinu kompaktů a ultrazoomů.

Díky větším pixelům může HTC One zachytit více světla, a tak fotit i za horších světelných podmínek. Případně v těch lepších mu na to bude stačit kratší čas (doba závěrky). Větší buňky zlepší i dynamický rozsah, takže fotky budou i „přirozeně HDR“. Navíc se nemusel zvětšovat ani objektiv a celý fotomodul se vešel do útlého těla, aniž by z něj čouhal batoh jako u zmíněné Nokie.

Kvalitu snímku nakonec ovliňují i další faktory: objektiv a firmware. O to první nemusíme mít strach, HTC si údajně dalo záležet, o čemž svědčí i světelnost f/2.0. Lepší sklo má také vliv na citlivost za horších podmínek, takže v této oblasti HTC boduje hned dvakrát. Snad jen u obrazového zpracování může HTC něco ošklivě pokazit (což se ale nakonec dá updatem softwaru napravit).

HTC One jsme v rukou zatím neměli, celý článek je čiště teorie. Ale v této oblasti zkrátka platí, že méně je více. Výrobce tvrdí, že je jeho nový snímač třikrát citlivější než dříve. Není důvod tomu nevěřit. Testovcí obrázky z nefinálního telefonu, které pořídila redakce GSMAreny, vypadají docela hezky. Focení v zatemněném výstavišti dávají zabrat i zrcadlovkám. HTC si bez blesku vedlo dobře. Na finální verzi si ale ještě měsíc musíme počkat.

Snímače ve fotomobilech i známých fotoaparátech