Obrazový snímač v prototypu je klasický CCD s Bayerovým filtrem, konkrétně Sony ICX285 s rozlišením 1036 × 1384 px (6,45µm pixely) o rozměrech 6,7 × 8,9 mm. Půl milimetru před senzorem se pak nachází maska vyrobená z křemene a potažená vrstvou chromu. V ní je zvláštní mřížka propouštějící světlo pomocí 510 × 510 malých dírek.
Co tedy snímač vidí? Jen zrnění. Na počítači ale dokážou tento šum rekonstruovat a vytvořit z něj barevnou fotku nebo i plynulé video (tady jsou dva vzorky). Vědci věří, že s pokročilejší výrobou mohou vylepšit optické vlastnosti, rychlost i rozlišení. Jednou by tyto snímače mohly být integrovány do zařízení tenkých jako kreditka, do zahnutých oděvů nebo velkých plakátů.
" frameborder="0" allowfullscreen>
Prozatím je to ale jen pokus, který dle mého názoru kombinuje nevýhody pinholu i digitální fotky. Tím je mizerná světelnost (žádná čočka, která by soustředěně posbírala více světla a poslala na snímač), rozostřený obraz i horší barevné rozlišení. Oproti pinholu ale nepotřebuje sekundové/minutové expozice a měl by si zachovat i zajímavou výhodu – úplnou hloubku ostrosti.
Zdroj: Rice University, studie v PDF via PhysOrg