Třetího prosince 1992 poslal programátor Neil Papworth ze společnosti Sema Group první textovku. Šiřila se skrz britskou síť Vodafonu až k jednomu z ředitelů červeného operátora Richardu Jarvisovi. Spolu s kolegy tehdy oslavovali na vánočním večírku, takže mu Jarvis popřál „Merry Christmas.“ Těchto 16 znaků dnes považujeme za první SMS na světě. Do světového rozšíření ještě bylo daleko. Papworth poslal SMS z počítače a Jarvis ji přijal na dvoukilovém kufříkovém „mobilu“ Orbitel 901. Rozhodně tehdy nemohli mluvit o mobilních technologiích. První komerčního nasazení se textovky dočkaly až o rok později ve Švédsku, kde operátor Telia s pomocí irské společnosti Aldicson spustil první SMS bránu. Zprávy měly pouze oznamovací charakter, například kvůli novému vzkazu v hlasové schránce.
Proč 160 znaků?
SMS má obvykle 160 znaků. Tato velikost je výsledkem standardu GSM, který stanovuje, že pro text SMS je povoleno celkem 1120 bitů na jednu SMS, což je 140 bytů. Jelikož se standardně používá 7-bitové kódování, „ušetří“ se na 140 bytech 20 znaků navíc, tedy celkem 160 znaků. [Wikipedia]
Až později ve stejném roce finský operátor Radiolinja poprvé přišel s poskytováním textových služeb pro účely, jak je známe dnes. Tamní Nokia byla také prvním výrobcem mobilů, který začal psaní SMS aktivně podporovat. Stále ještě chybělo šest sedm let, než se esemesky rozšířily masově. Z počátku navíc nebylo možné posílat SMS do jiné sítě.
Vývoj počtu odeslaných SMS v ČR v letech 2011–2016 (zdroj: ČTÚ)Samotný nápad, jak a proč posílat textové zprávy přes mobil, pochází už z 80. let minulého století. Hlavní světoví experti ale nejdříve museli vytvořit standard. První koncepty vznikaly od roky 1984 a popisovaly, v jakém formátu budou zprávy kódovány, jak budou přenášeny sítí a jak je zpracují samotné přístroje.
