Oč se tedy vlastně jedná? Virtuální WiFi tvoří jakousi softwarovou vrstvu, která vytvoří z jednoho bezdrátového rozhraní takřka neomezený počet virtuálních, podobně jako virtualizační software „vykouzlí“ z jednoho počítače hned několik dalších, na nichž bez problémů běží řada nezávislých operačních systémů najednou.
K čemu něco takového ale může být dobré? Představte si, že jste připojeni k nějakému APCZ a najednou potřebujete přes Ad-hoc spojení přenést pár souborů, popřípadě navázat spojení s jinou nezávislou sítí. V běžném případě byste se museli od stávající sítě odpojit, pokud zrovna nenosíte hromady WiFi adaptérů po kapsách. S Virtuálním WiFi však máte dostupné další adaptéry z jediného fyzického, a proto se netřeba od ničeho odpojovat.
Zajímavější ovšem bude funkce sekundárního adaptéru jako opakovačeCZ. Tak se z něj prakticky stane další Access Point, čímž rozšíří dosah primární sítě: Vznikne tzv. Mesh síť. Nová funkce se objeví zřejmě až ve finální verzi Windows 7. Nejspíše z důvodu rychlosti a odezvy bude počet virtuálních adaptérů omezen na jeden. Technické detaily lze vyčíst z následujícího diagramu:
Zdroj: Microsoft Research via IStartedSomething
