Za špatným přetaktováním Ivy Bridge má být teplovodivá pasta

Dle různých dohadů měla tuto nemilou vlastnost na svědomí
malá plocha čipu, z niž navíc u Ivy Bridge větší díl než dříve zaujímá
grafický procesor. V úvahu připadala také nezralost 22nm výrobního procesu,
který přinesl výrazné změny v podobě 3D tranzistorů Tri-Gate. Dle serveru
Overclockers.com je však důvod mnohem prozaičtější. Za celým pozdvižením stojí zřejmě prostá snaha Intelu ušetřit při výrobě procesorů.

Viníkem horších teplot má skutečně být špatný odvod
odpadního tepla do rozvaděče a chladiče. Není však způsoben plochou jádra,
nýbrž materiálem, zajišťujícím kontakt mezi čipem samotným a rozvaděčem.
U nově uvedených procesorů tímto materiálem totiž údajně má být teplovodivá
pasta. Byť není jasné, o jaký druh a kvalitu pasty přesně jde, tepelná vodivost
tím pravděpodobně značně utrpěla. Dle Overclockers je průměrná vodivost past okolo 5 W/mK
(Watů na metr Kelvin). Starší čipy, u nichž je jádro k rozvaděči
přiletováno, však vykazují mnohem lepších hodnot. Tepelná vodivost letovaného
spoje má dle Overclockers dosahovat až 80 W/mK.

Řádový rozdíl v tepelné vodivosti kontaktního materiálu má být právě klíčem k tomu, proč čipy Ivy Bridge tolik zklamaly nadšence pro
taktování. Příznivci extrémů teď možná začnou procesory zbavovat rozvaděčů, čímž by přetaktování mohlo získat zpět cosi z dávno ztracené exkluzivity. Běžnější uživatelé se totiž do takového zákroku sotva pustí. Jelikož si však již zvykli, že procesory lze taktovat takříkajíc levou zadní, budou nejspíše šetřivost Intelu vnímat se značnou nelibostí.

Osobně připouštím, že přetaktování je v měřítku celého
hardwarového trhu okrajovou záležitostí. Zároveň je však tato činnost poměrně
důležitá pro nadšence, kteří skrze média mají značný vliv na
internetové veřejné mínění. Procesory, kterým jinak není téměř co vytknout, se
tak díky špatnému taktování dočkaly překvapivé míry negativních ohlasů.

Nabízí
se otázka, zda to měl Intel zapotřebí. Každá firma se sice snaží o zisk, mnozí však společnosti přesto budou vyčítat snahu hamižně ušetřit i za cenu horší kvality výrobku. Alespoň
modely s označením K, které jsou jasně určené k provozu mimo
standardní frekvence, mohl Intel vybavit kvalitnějším kontaktním materiálem.
Lze je sice stále taktovat o stovky MHz, ve světle lepších výkonů Sandy Bridge
však zůstává v ústech hořká pachuť.

Zdroj: Overclockers